Článek
Věřila, že doma si konečně odpočine a připraví se na příchod miminka. Jenže tenhle plán vzal rychle za své ve chvíli, kdy zjistila, jak vysokou částku by dostávala jako peněžitou pomoc v mateřství. Nadšení zmizelo během několika minut a vystřídala ho obava, že by tak nízká podpora rodinu finančně položila. Najednou stálo všechno úplně jinak.
Dcera se mnou o celé situaci mluvila ještě ten večer. Seděla u kuchyňského stolu, ruce položené na břiše, a vypadala unaveněji než jindy. Očekávala, že podpora bude nižší než její výplata, ale takový rozdíl si neuměla představit. V hlavě měla jednoduchý plán. Odejde z práce o pár týdnů dřív, doma si v klidu nachystá všechno potřebné, ale když před ní ležela spočítaná částka, pochopila, že realita je úplně jiná.
Zůstala sedět beze slova a bylo vidět, že se v ní pere touha odpočívat s vědomím, že se blíží termín porodu, a obava, aby se jejich domácnost neocitla v tísni. Už teď měli vypočítaný rozpočet velmi těsně a každá koruna navíc byla znát. Počítala s tím, že přijdou výdaje spojené s miminkem, ale nečekala, že tak zásadní bude i rozdíl mezi platem a dávkou, která měla přijít na účet po odchodu na mateřskou.
Nepříjemné zjištění změnilo plány
Druhý den si šla potvrdit výpočet i na mzdové oddělení. Ne proto, že by nevěřila systému, ale protože doufala, že se někde stala chyba. Zjistila ale, že je vše spočítané správně a že částka odpovídá zákonu i jejím předchozím mzdám. Domů přišla ještě zamyšlenější než předtím. Věděla, že rozhodnutí bude muset padnout rychle. Pokud chce zůstat v práci, musí dát vědět, a pokud by se rozhodla odejít, potřebuje si doma všechno zorganizovat i dostatečně odpočívat.
Procházeli jsme spolu možnosti a bylo bolestně jasné, že to nebude jednoduché. Tělo ji nutilo zpomalit. Práce ji vyčerpávala, a přestože ji měla ráda, poslední týdny byly těžké. Na druhé straně tu bylo jednoduché a nemilosrdné číslo, které určovalo, kolik peněz by jim měsíčně chybělo. Měla strach, že by se ocitli v situaci, kdy budou počítat každý nákup a bát se nečekaných výdajů.
Práce nakonec znamenala jistotu
Nakonec udělala rozhodnutí, které se jí vůbec nelíbilo, ale které dávalo smysl. Zůstane v práci déle, než plánovala. Domluvila se s vedoucí, že bude dělat jen kratší směny a že jí pomůžou kolegyně, když bude potřebovat. Bylo to kompromisní řešení. Ne ideální, ale život někdy nenabízí jinou možnost, než vybrat si menší zlo.
Ulevilo se jí, že o tom mohla otevřeně mluvit a že jí v práci vyšli vstříc. Nebylo to o ambicích ani o touze zůstat déle v zaměstnání. Bylo to zcela obyčejné, praktické rozhodnutí, které mávnutím ruky změnilo představy o posledních týdnech před porodem. Místo klidného zázemí doma čekaly ještě další směny, hluk a povinnosti, které musí zvládnout.
Nečekaná lekce o tom, jak to v Česku chodí
Celá situace jí otevřela oči. Zjistila, jak moc je dávkový systém nastavený tak, že člověka tlačí zůstat v práci, i když by měl odpočívat. Mnoho žen se podle ní musí rozhodovat úplně stejně. Ne proto, že by nechtěly být doma, ale proto, že si to jednoduše nemohou dovolit. Říkala, že teprve teď chápe, proč tolik maminek odchází později, než by bylo jejich tělu i psychice příjemné.
Když jsme spolu večer seděly na pohovce, položila si ruku na břicho a tiše řekla, že to zvládne. Nebylo to pronesené s nadšením, ale s odhodláním člověka, který ví, že někdy se musí udělat krok, který není příjemný, ale který udrží rodinu nad vodou. A já věděla, že to je rozhodnutí, které si jednou možná ani nebude pamatovat, ale které pro ni v tuhle chvíli znamenalo všechno.
