Článek
Ljubu Krbovou znají diváci hlavně jako Aničku Liškovou z nekonečného seriálu Ulice. Málokdo ale tuší, že kromě herectví ji naplňuje ještě něco jiného, a to vlastní zahrada. Nejde však o pár květin v truhlících ani pečlivě zastřižený trávník. Spolu s manželem Ondřejem Neffem si na kraji Vraného nad Vltavou vybudovali místo, které má blíž k zenové meditaci než k české předzahrádce. A i když si tu každý udělá kávu jinak, tahle zahrada donutí ztichnout i ty nejukecanější.
Výhled do zahrady místo televizní obrazovky
Dům, ve kterém Krbová s Neffem bydlí, není nijak závratně velký. Není to vila, kde by se člověk ztratil, ale promyšlený prostor s jednou dominantou – obrovským oknem, které rámuje pohled do zahrady. A právě tenhle výhled pro ně dva znamená víc než jakýkoli program v televizi. Tu ostatně doma ani nemají. Nešlo o žádné velké rozhodnutí. Televize zkrátka chyběla při stěhování, a tak ji časem přestali potřebovat. Zahrada se stala jejich každodenním filmem. Sledují ji v přímém přenosu – jak kvetou sakury, jak se po jezírku míhají kapři, jak listí zčervená a potom pomalu opadá. V zimě sníh pokryje kameny a všechno se ztiší. Roční doby se střídají jako scény, ale příběh zůstává stejný – klid, krása, soustředění. Zahrada nevznikla za víkend. Je výsledkem dvacetileté práce, postupného plánování i fyzické dřiny.
Základní návrh vytvořila architektka, ale to hlavní si manželé odpracovali sami. Původně rovný pozemek nechali přetvořit v členitou krajinu, která člověka vede mezi kameny, studánkami a potůčky. Nikdy není vidět celá, a to je záměr. Každé zákoutí se odhaluje až v momentě, kdy do něj vstoupíte. Díky tomu má zahrada hloubku i tajemství. Člověk si ji musí projít pomalu. Herečka Krbová o ní často mluví jako o české zahradě s japonskými prvky. Nesnaží se o kopii, ale o dialog. Původní české rostliny se tu mísí s prvky inspirovanými východní filozofií – jednoduchost, rovnováha, kámen a voda. Nechybí ani jezírko s kapry koi, potok, kamenné stezky a pečlivě tvarované stromy.
Práce jako meditace, která léčí
Na zahradě je znát, že vznikala z nadšení. Místo je výsledkem tisíců hodin práce a většina z toho bez techniky. Velké kameny přemisťovali ručně, stromy tvarovali s trpělivostí, která se dá přirovnat k meditaci. Fyzicky to není lehké. Ale pro Krbovou a Neffa je to forma soustředění, tichého partnerství. Oba říkají, že bez toho druhého by to nedávalo smysl. Zahrada jim pomáhá i v běžném životě. Když něco nefunguje, jdou ven. Něco přesadí, něco odnesou, sednou si. Ticho mezi nimi není prázdné. Je to součást toho, jak spolu fungují.
Není náhodou, že mají k japonské kultuře blízko. Oba se roky věnovali asijským bojovým sportům. Ondřej Neff dříve cvičil karate, Ljuba Krbová zase wu-šu. Dokonce reprezentovala Česko na mezinárodní úrovni. Právě tahle disciplína, řád a pohyb, se podle nich propsal i do toho, jak dnes přemýšlejí o prostoru. Dům bez televize možná někoho překvapí. Ale když se Krbové zeptáte, co sleduje večer, neřekne žádný pořad. Řekne – zahradu. Jak ztichne, jak se promění, jak připomene, že v životě stačí opravdu málo. Voda, kámen, klid. A člověk, se kterým se na to díváte.
Zdroje:
