Článek
Jiřího Suchého znají generace Čechů jako hudebníka, herce, básníka i spoluzakladatele divadla Semafor. Co ale mnoho lidí neví: svůj domov nezměnil už přes šedesát let. Stále žije ve stejném bytě, kde si vytvořil prostor, který je možná trochu starosvětský, ale hlavně osobní, tichý a důvěrně známý. A jak říká – měnit nic nepotřebuje. Když se jako mladý muž přestěhoval do hlavního města, vystřídal několik adres. Spořilov, Nusle, Staré Město, ale až Střešovice se staly tím pravým místem, kde zakotvil.
Bylo mu devětadvacet, když se nastěhoval do bytu na Ořechovce – a od té doby neodešel. Právě tahle čtvrť má v sobě něco zvláštního. Ořechovka a sousední Hanspaulka patří k nejstarším vilovým oblastem v Praze. Vznikly už na počátku 20. století jako česká verze anglických zahradních měst. Vilky zasazené mezi stromy, domy obklopené zelení a klid, který dodnes přežívá navzdory všem změnám města. Za architekturou tu tehdy stáli významní tvůrci, kteří navrhovali domy i pro slavné osobnosti. A právě tady – v jedné z uliček Ořechovky – žije dnes už legendární Jiří Suchý. Je nejznámějším současným obyvatelem této části Prahy.
Byt jako odraz duše
Jeho byt ale nepůsobí jako expozice nebo designový projekt. Je to domov, který vznikal desetiletími. Kombinace starého a nového, věci, které přibyly z potřeby, jiné z čistého okouzlení. A všechno dohromady tvoří prostor, do kterého byste se neodvážili sáhnout. Ani on sám už nevidí důvod cokoli předělávat – má to tu tak, jak mu vyhovuje. Nejvýraznějším prvkem v celém bytě jsou knihy. Jsou všude. Regály plné hřbetů, hromádky na stolech, knihy jako společníci i kulisa každodenního života. Čtení ho provází celý život – a i když ví, že všechny knihy už stihnout nemůže, pořád je kupuje. Neodolá. A není v tom sám – mnoho lidí si v tomhle věku dává stopku, ale on si prostě knihkupectví bez nákupu neumí představit.
Kromě knih má slabost i pro sbírání. A ne jen tak ledajaké. V jeho bytě najdete přilby – od rakousko-uherských dragounských až po moderní kousky. Část má vystavenou, část uloženou ve speciální místnosti. Není to zrovna koníček nenáročný na prostor, ale pro něj je to radost. Před lety mluvil o tom, že už jich má přes 120. A tím to zdaleka nekončí – sbírá také staré pohlednice, lžičky, mince nebo poutové obrázky. Každá věc má svůj příběh, a právě to je pro něj důležité. Není sběratelem kvůli hodnotě nebo prestiži, ale kvůli vztahu, který si k věcem vytváří. A možná i kvůli tomu, že tyhle věci vytvářejí jeho svět. Svět, kde se cítí doma.
Místo, kde se dá být sám
Na Ořechovce si cení klidu. Po celý život je obklopen lidmi – v divadle, na veřejnosti, v rozhovorech. A právě proto pro něj bylo vždy důležité mít místo, kde může být jen sám se sebou. Domov, kde není herec ani autor, ale prostě člověk, který si uvaří čaj a otevře knihu. Navíc to má kousek do práce. Divadlo Semafor sídlí v Dejvicích, z bytu je to autem pár minut, městskou dopravou ani ne dvacet. I ve svém věku se stále objevuje na jevišti, pracuje, tvoří – a tak je pro něj praktické, že nemusí jezdit daleko.
Pro někoho by mohlo být nepochopitelné, že někdo dokáže žít v jednom bytě přes šedesát let. Ale Jiří Suchý tím nevysílá zprávu o stagnaci – spíš o tom, že některé věci není třeba měnit, když fungují. Jeho domov není muzeum, ale živý prostor. Prostor, který se s ním vyvíjel, stárnul i zrál. A když se člověk podívá na jeho životní tempo, sbírky, knihy, divadlo a touhu stále tvořit, možná pochopí, že nemít potřebu měnit okolí může být i známka vnitřní spokojenosti. Možná právě proto působí Jiří Suchý i po devadesátce jako někdo, kdo ví, kdo je – a kde má být.
Zdroj: novinky.cz, magazin.aktualne.cz, idnes.cz
