Článek
Když si Jana a Pavel pořídili vysněný domek, mysleli si, že mají vystaráno. Stálo je to všechny úspory a kus života, ale konečně měli místo, kde chtěli zapustit kořeny. Jenže osud jim připravil pořádnou facku. Po několika měsících zjistili něco, co jim vyrazilo dech - polovina zahrady, kterou považovali za svoji, jim vůbec nepatří. A tak místo grilování a odpočinku na zahradě teď místo toho běhají po úřadech.
Dům, který jim učaroval
Hledali snad celou věčnost. Objeli Česko křížem krážem, viděli spoustu nemovitostí, ale žádná nesplňovala jejich představy nebo byla mimo jejich finanční možnosti. „Už jsme to skoro vzdali,“ říká Jana, když vzpomíná na jejich nekonečné prohlídky. „Pak nám realitka poslala nabídku na tenhle domek. Stál na kraji města a měl krásnou velkou zahradu. Když jsme ho poprvé viděli, bylo to jako v pohádce.“
Pavel přikyvuje a ukazuje fotky z první návštěvy. „Cena nebyla nijak přemrštěná, což nás překvapilo. Teď už víme proč,“ dodává hořce. Domek se zahradou jim připadal jako perfektní místo pro jejich život. Jednání s prodávajícím probíhalo hladce. „Byli jsme nadšení a vděční, že se na nás konečně usmálo štěstí,“ vzpomíná Jana.
Zdánlivě bezproblémový obchod
Aby neponechali nic náhodě, nechali si od kamarádky právničky zkontrolovat kupní smlouvu. Podívali se i do katastru, aby měli jistotu. Na papíře bylo všechno v pořádku. „A pak jsme se začali těšit na nový život,“ říká Pavel. „Rekonstruovali jsme koupelnu, měnili okna a já už plánoval, jak na zahradě postavím dětem hřiště a bazén.“
Jana se do toho taky ponořila naplno. „Kreslila jsem si, kde budou záhony, kam dáme jaké stromy… Dokonce jsem si pořídila knihy o zahradničení, protože s tím nemám vůbec zkušenosti,“ usmívá se smutně. Jenže pak přišel den, který jejich plány rozmetal na kousky. „Někdo zazvonil u dveří. Byl to soused, kterého jsme do té doby vídali jen občas přes plot. Přinesl nám nějaké papíry a s klidem řekl, že půlka naší zahrady je vlastně jeho pozemek,“ vypráví Pavel a je vidět, že ho ta vzpomínka stále rozčiluje.
Osudná chyba v mapách
Když začali situaci řešit, přišel šok. Kdysi dávno, při digitalizaci katastrálních map, udělal někdo chybu. Hranice pozemku byla zakreslena úplně špatně. „Nejhorší je, že si toho nikdo nevšiml. Ani předchozí majitelé, ani realitka, dokonce ani ta naše právnička,“ krčí rameny Jana. „Všichni jsme věřili tomu, co bylo v katastru.“ Ukázalo se, že zadní část zahrady, téměř polovina, patří ve skutečnosti sousedovi, který ji nikdy nevyužíval. „Ani nevěděl, že mu patří, protože se tam nikdy nepodíval. Jeho rodina vlastnila ten pozemek generace, ale nikdo se o něj nezajímal, až teď,“ vysvětluje Pavel.
„Nejdřív jsme se snažili se sousedem dohodnout,“ pokračuje Jana. „Nabídli jsme mu, že mu ten kus zahrady odkoupíme. Byl by to zásah do našeho rozpočtu, ale pořád lepší než přijít o polovinu zahrady.“ Jenže soused odmítl. Pavel proplesknul rukama: „Řekl, že ten pozemek zdědil po rodičích a má k němu citový vztah. Najednou. Po letech, kdy se o něj vůbec nestaral.“ Podle souseda tam chce vybudovat vlastní zahrádku.
A tak se obrátili na právníka. Ten jim navrhl několik možností: žalovat prodávajícího pro uvedení v omyl, požadovat odškodnění od katastrálního úřadu nebo se dál snažit dohodnout se sousedem. „Žádná cesta ale není jistá ani rychlá,“ povzdychne si Jana. „A hlavně - všechny nás budou stát další peníze, které jsme chtěli investovat do našeho domova.“
Ponaučení pro ostatní
„Říká se, důvěřuj, ale prověřuj. My jsme důvěřovali, ale neprověřili dost,“ zamýšlí se Pavel. „Kdybychom tehdy zaplatili geodeta, který by zaměřil hranice pozemku, mohli jsme se téhle noční můře vyhnout.“ Jana k tomu dodává: „Taky jsme mohli zajít za sousedy a poptat se. Třeba by nám někdo řekl, jak to ve skutečnosti je. Ale to nás nenapadlo.“
Teď místo plánování rodinných grilovaček řeší právnické tahanice a počítají, kolik je to bude stát. „Domek jsme si vzali na hypotéku, rekonstrukce spolkla všechny úspory a teď tohle,“ shrnuje Pavel jejich situaci. A jejich rada pro všechny, kdo plánují koupit nemovitost? „Nebraňte se utratit pár tisíc za geodeta. Projděte si okolí, promluvte se sousedy. A nikdy, opravdu nikdy se nespoléhejte jen na to, co vidíte v katastru nebo vám řekne prodávající,“ uzavírá Jana svůj příběh.
Zdroje: příběh ze života podle skutečnosti
