Článek
Prvními doloženými majiteli Milotic byli v roce 1360 páni z Ronova. Od začátku 15. století drželi panství páni z Moravan, pod jejichž vládou se Milotice staly opevněným centrem husitů. V roce 1460 převzali majetek páni z Kravař, a v 80. letech téhož století se vlastníky stali páni z Ojnic. Ke konci 15. století Milotice vlastnili Zástřizlové, kteří zde vybudovali centrum svého rozlehlého panství.
Po šedesáti letech pod jejich správou přešly Milotice do rukou Žerotínů. Druhá polovina 16. století byla charakteristická častým střídáním majitelů: Žerotíny následovali páni z Lipé, Haugvicové z Biskupic, Bernard Ludvík Tovar a Kristýna z Roggendorfu. Během první poloviny 17. století, kterou poznamenala třicetiletá válka, prošlo milotické panství faktickým rozvratem a rychlým střídáním vlastníků, mezi kterými byl i Albrecht z Valdštejna. Zámek Milotice je jednoznačně unikátně zachovaných komplexem barokních staveb a zahradní architektury.
Vstup do zámku je nádherně upravený a zdobený historickým sousoším.
Historie zámku je skutečně bohatá
V letech 1719-1743 jej nechal vybudovat Karel Antonín Serényi, který renesančnímu zámku vtiskl barokní punc noblesy a přidal mu dvě patra. Serényi byl léta nejvyšším hofmistrem u císařského habsburského dvora ve Vídni. Měl vliv, peníze a především vkus. V roce 1715 se v zámku narodil syn Josefu Františkovi Adolfu, dvornímu malíři rodu Serényiů. Rod Serényiů, který přivedl milotické panství k celkovému rozkvětu, držel Milotice společně se zámkem až do roku 1811. V období mezi lety 1811 a 1888 se jako vlastníci Milotic objevují jména z rodů Choiseul d'Aillecourt a Hardegg. Všechno na tomto zámku sedí a je vidět, že zahradní architekti udělali pořádný kus práce.
Přehlídka dobových kostýmu na zámku v Miloticích.
Nejvíce se zde proslavil Antonín Zinner, který si na těchto zahradách dal opravdu záležet. K barokní perle jižní Moravy, jak se tomuto zámku říká, přiléhá velkorysý parkový komplex čítající zahrady květinové i osobní, bažantnici a oranžerii. Nechybí zde ani střelecký pavilon, umělá zřícenina, kašny a fontánky. Po druhé světové válce byl zámek využíván všemi možnými způsoby, včetně školy pro ruské důstojníky a v 50. letech jako zemědělské učiliště. Chvilku se proměnil i na ubytovnu vojáků. Na začátku 60. let se objevily plány na přeměnu zámku a přilehlého areálu na budovy pro jednotné zemědělské družstvo. V roce 1974 byl zámek otevřen pro veřejnost. Dnes je zámek státním majetkem a o jeho správu se stará Národní památkový ústav.
Šijí se zde dobové kostýmy a kastelán tu dává dobrou noc
Pan Boček s chotí Miroslavou na tomto zámku pořádají pravidelné kostýmové prohlídky, a také vy se můžete převléct do dobového oblečení, které se zde šije. To je jedna z největších turistických atrakcí tohoto zámku. Pompézní vstup do parků se odbývá přes salu terrenu v zámeckém suterénu na dvouramenném schodišti, kde máte pocit, že sestupujete do pohádkového světa. Ovšem v první zmínce z roku 1611 se mluví o zahradě ve smyslu bylinkové a užitkové, kde převládaly zejména léčivky. „Jsem tady od rána do večera a volno skoro nemám. Jinou práci bych ale dělat rozhodně nechtěl,“ prozradil nám při jedné z návštěv kastelán Evžen Boček. Svůj pracovní den má plně nabitý a má jasně daný plán.
Nádherná zámecká zahrada.
Evžen Boček vstává každý den okolo půl páté ráno a sedá k počítači. Píše knihy, ale pokud zrovna nemá dobrou náladu, objede zámek, dá krmení slepicím, husám a pávům, vyřídí příchozí poštu, zkontroluje, zda je vše nachystáno a následně čeká na turisty. Celý den musí chodit po zámku a kontrolovat, zda je vše v pořádku. Když se zavřou zámecké brány, projede se na kole, aby si vyčistil hlavu. I mimo zámeckou sezónu má plné ruce práce. Veškeré vybavení musí opravit, podlahy ošetřit olejem a dávat pozor na to, aby se nic neponičilo. A taj se připravuje na každou sezonu.
Zdroje článku:
vlastní cestování a návštěva zámku, osobní setkání s kastelánem Bočkem
