Článek
Bydžovský to kdysi dotáhl velmi daleko. V roce 2018 si z juniorského mistrovství světa na Bahamách odvezl sedmé místo v kategorii do 73 kilo. Doma pak dvakrát vybojoval titul mistra republiky mezi dospělými. Jenže místo pokračování ve své úspěšné kariéře se rozhodl změnit směr. Přesedlal na trénování a zakotvil v pražském Sokole Žižkov. Svaz ho tehdy označil za jednoho z největších trenérských talentů v českém judu.
Bydžovský měl přirozený pohybový talent a uměl se na každý zápas pečlivě připravit. Byl oblíbený i mimo žíněnku. Navenek působil klidně a velmi rychle zapadl do kolektivu. Vyrůstal v malém klubu, kde se na výkony nijak netlačilo, takže si každé šance vážil a bral ji jako odměnu za vlastní úsilí.
Adam Bydžovský začínal s judem už jako sedmiletý kluk. Kromě toho stíhal i fotbal a florbal, ale právě u juda nakonec zůstal. Obdivoval zkušené české borce jako Sedmidubského, Klammerta nebo Ječmínka, kteří mu byli vzorem. V juniorských letech ho vedl dnešní trenér mužské reprezentace, který jeho předčasný odchod vnímal jako velkou ránu pro celé české judo.
Jak ale následně o tomto víkendu uvedl předseda oddílu, během víkendu nadějný sportovec zemřel náhle a bez jakýchkoliv známek onemocnění „S ohromnou lítostí Vám oznamuji, že nás dnes opustil náš nadějný trenér, skvělý judista a výborný kamarád Adam Bydžovský. Stalo se tak náhle, nečekaně. Budeme na něj navždy s láskou vzpomínat,“ napsal předseda oddílu Milan Souček.
Bydžovský začínal v žižkovském oddílu zhruba ve čtrnácti letech. Tehdy tam panovala silná parta, která ho pomohla vytáhnout mezi úspěšné závodníky. Pod vedením osobního trenéra Petra Smolíka, někdejšího místopředsedy Českého svazu juda, rychle rostl. I když uměl být občas tvrdohlavý, spolupráce s ním byla podle trenérů motivující a měla smysl. „Byť Adam během svého působení v kimonu vyzkoušel ještě kopačky a florbalku, tak u silového sportu vytrval. Těžko soudit, zda kvůli tomu, že se ho vrstevníci báli, nebo proto, že ho to bavilo,“ napsala škola, kterou vystudoval.
