Článek
Herec Jan Hrušínský, který je českému publiku důvěrně znám nejen z divadelních prken a filmových pláten, ale i pro svůj lidský přístup a úctu k rodinnému odkazu, se před lety rozhodl udělat zásadní životní krok. Po komplikovaném období, kdy byl spolu se svým bratrem Rudolfem zapleten do bolestného sporu o chalupu jejich otce Rudolfa Hrušínského, hledal nové místo, které by mohlo nabídnout klid, prostor pro rodinná setkávání a zároveň důstojné pokračování tradice.
Chalupa v Plané nad Lužnicí, kterou jejich otec miloval jako svůj druhý domov, byla spojena s mnoha vzpomínkami. Právě tam trávil nezapomenutelný představitel vojáka Švejka své volné dny. Když ale bratři nedokázali najít společnou řeč ohledně její budoucnosti, nakonec došlo k prodeji. Bylo to těžké rozhodnutí, které málem rozdělilo rodinu. Nakonec se však vztahy urovnaly – a Jan se vydal hledat místo, které by mohlo nést jeho vlastní otisk. Po letech hledání společně se svou manželkou, herečkou Miluší Šplechtovou, objevili statek v Dolní Lhotě u Stráže nad Nežárkou. Malebná jihočeská vesnička se starobylou atmosférou, zelenými lesy a tichými rybníky se stala jejich novým útočištěm.
Historie, která neztratila duši
Statek, do kterého se herec zamiloval, nebyl jen tak obyčejný. Jeho celková plocha přesahuje čtyři tisíce metrů čtverečních a budovy v sobě nesou stopy gotické i barokní architektury. Člověk tu cítí, že zdi mají paměť. Kromě hlavní obytné části tu nechybí ani stodola, starý špejchar, chlévy, dvůr a ovocný sad. A právě to spojení historie a přírody, tradice a klidu, Hrušínského okouzlilo. K původnímu statku postupně přibyly moderní prvky – například jezírko, bazén, skleník nebo malé hřiště. Všechno ale citlivě zasazené tak, aby nerušily celkovou atmosféru místa.
Rekonstrukce nebyla jednoduchá – ani levná. Jen samotné práce si vyžádaly náklady v řádu milionů korun. Ale pro Hrušínského to nebyla investice do nemovitosti. Byla to investice do domova, do místa, kde může trávit čas s rodinou, přáteli, nebo prostě jen tak sám v tichu lesa. Rekonstrukce se neomezila jen na hlavní budovu. Ze starých koňských stájí vznikly útulné pokoje pro hosty. Prostor, kde kdysi znělo bučení krav, se proměnil v domáckou vinárnu s krbem. Právě tam dnes rodina tráví dlouhé večery, probírají život, vzpomínají a smějí se.
Místo, kde si člověk odpočine a zároveň zůstane sám sebou
Přestavba probíhala s velkým respektem k původnímu charakteru místa. Každý detail byl pečlivě promyšlen – ať už šlo o výběr materiálů, nebo celkovou dispozici. Nic tady nepůsobí strojeně. Dům si zachoval svou tvář, jen omládl. I když statek nabízí Hrušínskému vše, co si kdy přál, a slouží jako útočiště, nezapírá, že bez Prahy by to nebyl on. Divadlo a ruch města zůstávají jeho nedílnou součástí. Na venkov jezdí dobít baterky – ale po pár dnech se vždycky rád vrací do pražského světa reflektorů a premiér.
Statek v Dolní Lhotě není pro Jana Hrušínského jen rekreační nemovitostí. Je to vyústění dlouhé cesty, na jejímž začátku stála bolestná ztráta a rodinný nesoulad. Dnes je z něj místo smíření, tvoření a nové kapitoly života. Každý kout nese osobní příběh – ať už ten nový, nebo ten, který se do zdiva vepsal před stovkami let. Je to dům, který má duši. A možná právě proto, že vznikl z hluboké potřeby domova, nikoliv z rozmaru, působí tak opravdově. Mezi starými zdmi a novými krovy žije tichá harmonie – mezi minulostí a současností, mezi rodinnou historií a novými začátky.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, expres.cz, tvguru.cz
