Článek
Jedním z méně známých zvyků je například to, že novomanželé často musí svatební dary v podobě peněz později svatebčanům vracet. Společné bydlení bez svatby? Pro mnohé nemyslitelné. V Turecku je stále běžné, že pokud spolu chtějí mladí lidé žít, musí se vzít. Společné bydlení bez sňatku s sebou často nese společenský tlak, zvědavost okolí a někdy i nesouhlas rodiny. Svatba tak není jen romantickým rozhodnutím, ale také praktickým řešením – umožní páru žít spolu v klidu, bez neustálého komentování od příbuzných a sousedů.
Několik dní před svatbou bývá nevěsta v Turecku symbolicky unesena, i když ne doslova. Jde o takzvanou noc heny – v turečtině „kına gecesi“. Je to večer určený jen ženám – scházejí se kamarádky nevěsty a ženské příbuzné. Uprostřed smíchu, hudby a zpěvu nevěstě obarví dlaně hennou – v Turecku považovanou za symbol krásy, štěstí a ochrany. Nevěsta má přitom na obličeji černý závoj, který později odhrne ženich. Tím se rituálně potvrzuje, že je připravena ke sňatku. A i když se Turecko občas spojuje s představou mnohoženství, skutečnost je úplně jiná. Už od roku 1926 je legální pouze jeden druh manželství – a to civilní.
Od přijetí zákona, který výrazně posílil postavení žen, je mnohoženství nejen mimo zákon, ale také mimo běžnou praxi. Na rozdíl od evropských zvyklostí, kde si snoubenci předávají prstýnky až během obřadu, v Turecku je mají u sebe už od zásnub. Nejprve je ale nosí na pravé ruce. Teprve až po svatbě si je přesunou na levou. Při zásnubách bývají prsteny spojeny červenou stužkou – tu přestřihne nejstarší člen rodiny, čímž symbolicky stvrdí budoucí sňatek.
Jedním z nejzvláštnějších zvyků na tureckých svatbách je používání nepravého dortu. Obrovský pětipatrový svatební dort je často jen atrapa. Vypadá skvěle na fotkách, ale místo něj se hostům servírují klasické zákusky. Mladý pár sice předstírá, že dort krájí, ale v reálu si nikdo z hostů z této nádherné dekorace neochutná. Důvod je jednoduchý: svateb bývá tolik hostů, že by opravdový dort pro všechny nestačil. A zároveň je snaha působit slavnostně a bohatě – což velký dort zajišťuje. Je to vlastně kompromis mezi tradicí, úsporou a vizuálním efektem.
I v Turecku se na svatbách dávají peníze nebo zlaté mince. Ale zatímco u nás jde často o jednorázový dar, v Turecku se s tím pojí nepsané pravidlo: co daruješ, to ti jednou musí být vráceno. Zejména mladí hosté, kteří sami ještě svatbu neměli, očekávají, že když jednou přijde jejich čas, dostanou od novomanželů zpět alespoň tolik, kolik sami dali – ideálně i něco navíc. Nejde tedy úplně o dar, ale spíš o formu dočasné výpomoci, která se jednou oplatí. Jiná situace bývá u rodiny a blízkých příbuzných. Ti často dávají zlato nebo peníze bez nároku na návrat – jako výraz podpory a přání do začátků manželského života.
Když se v Turecku řekne svatební šaty, neznamená to automaticky bílé. Čím bohatší výšivky, třpytky a barvy, tím lépe. Nevěsty se nebojí červené, tyrkysové, zelené – často doplněné zlatými detaily. A i ženich bývá oděný slavnostně, s výšivkami a výraznými barvami. Zlato je všudypřítomné – jak ve špercích, tak v doplňcích. Zajímavý je i zvyk, kdy se kamarádky nevěsty ještě před obřadem podepíšou do jejích bot. Po svatbě se pak podívají, které jméno se nejvíce rozmazalo – ta dotyčná je prý na řadě jako další nevěsta.
Zdroje: LP-Life.cz, ceskoturecko.cz
