Článek
Nebo opačně – při čekání na červenou naskočí oranžová spolu s červenou a člověk se už pomalu rozjíždí, protože „to přece za chvíli padne“. Dělá to spousta lidí. Denně. A většina z nich vůbec netuší, že si tím může zadělat na pořádný problém. Ne na symbolickou pokutu. Ale na skutečný trest. Až 25 tisíc korun a několik trestných bodů. A přitom stačí jen neznat úplně přesně pravidla, která jsou přitom daná jasně zákonem.
Právě na to teď upozorňují odborníci i policie. Oranžová totiž není výzva ke zrychlení. Není to „stihni to, dokud to jde“. Je to varování. Je to signál, že řidič má zastavit. A výjimka existuje jen tehdy, když už je vozidlo tak blízko ke křižovatce, že by zastavit bezpečně nešlo. Ne když je řidič dvacet metrů za značkou a zrychlí, aby „to ještě dal“. A rozhodně ne v případě, kdy se vůz rozjíždí na červeno-oranžovou kombinaci – i když to spousta lidí dělá. Zákon je v tomhle ohledu neúprosný. Červená znamená stůj. A i když u ní svítí žlutá, pořád platí, že pohyb vpřed je zakázaný.
V praxi to znamená, že každý, kdo se rozjíždí „předčasně“, porušuje pravidla. A pokuta, kterou může dostat, není žádná symbolická částka. Mluví se o možném postihu až 25 tisíc korun a přidělení pěti trestných bodů. Pro řidiče, který se spoléhá na každodenní dojíždění do práce, to může být likvidační. A co je nejhorší – většina lidí vůbec netuší, že něco dělá špatně. Jsou zvyklí. A zvyky, i když jsou mylné, bývají těžké na změnu.
Řidiči často argumentují tím, že kdyby se vždycky mělo zastavit hned, znamenalo by to prudké brzdění a možná i nehodu. A zákon s tím počítá. Právě proto připouští výjimku – ale jen tu, kdy je už příliš pozdě bezpečně zabrzdit. Ne tu, kdy se ještě všechno dá v klidu zpomalit, ale řidič se rozhodne to „prostě projet“. Právě tyhle případy pak končí nejen pokutami, ale i statistikami dopravních nehod.
Realita českých silnic je ale jiná. Stačí stát pět minut na libovolné křižovatce a dá se napočítat desítky řidičů, kteří to zkusí. Rychlé projetí oranžovou je tak časté, že se z něj stal národní sport. Jenže zatímco dřív nad tím leckdo přimhouřil oko, dnes už to neprojde tak snadno. Systémy kontroly jsou přísnější, kamery citlivější a tolerance mizí. A když přijde obálka s pokutou, většinou je už pozdě cokoliv vysvětlovat.
Možná to není populární téma. Možná to není zpráva, kterou si lidé rádi přečtou. Ale právě proto je důležitá. Protože realita je taková, že tisíce řidičů denně riskují vysoké pokuty jen kvůli tomu, že jedou podle zvyku, ne podle zákona. A nejde jen o peníze. Jde o bezpečnost. O ty, kdo jedou za vámi. O ty, kdo se rozjíždějí z protisměru. O to, že i jedna vteřina může rozhodnout.
Otázka tedy nezní, jestli se to děje. Děje se to každý den. Otázka je, jestli s tím chceme něco dělat. Jestli se dokážeme odnaučit staré zvyky a zkusit respektovat pravidla, která – i když nás někdy štvou – mají svůj smysl. A jestli nám těch pár vteřin navíc nestojí za to, abychom jeli bezpečněji. A bez rizika pokuty, která může zaskočit úplně každého.
P.S. věděli jste, že v některých zemích svítí vždy jen jedna barva. V Česku svítí například i žlutá a červená zároveň, než naskočí zelená? Podle českého zákona 361/2000 Sb. může řidič projet na žlutou (oranžovou) pouze, když už by bylo nebezpečné zastavit vozidlo.
