Článek
Byt byl hezký, cena přijatelná, a především měl velký balkon orientovaný na jih. Pro Janu to byla láska na první pohled - konečně bude mít prostor pro své květiny. Nikdy ji ale nenapadlo, že její nevinný koníček jednou vyvolá sousedskou válku, která skončí na úřadech a u soudu.
Malá balkónová zahrádka
„Odjakživa jsem chtěla pěstovat vlastní zeleninu,“ usmívá se Jana, když sedíme na inkriminovaném balkoně, který je dnes posetý květináči s bylinkami a zeleninou. „Ale v bytě jsem si to nikdy nemohla dovolit. Tady jsem konečně dostala šanci.“
Začala postupně. První rok jen pár květináčů s bazalkou a pažitkou. Druhé léto přidala tři sazenice rajčat. A loni se už na balkoně vyjímaly truhlíky s ředkvičkami, salátem, a hlavně pět velkých květináčů s různými druhy rajčat.
„Ta rajčata byla naprosto fantastická. Sladká, šťavnatá, žádná chemie,“ vychvaluje plody své práce Jana. „Manžel si nemohl vynachválit čerstvou zeleninu přímo z balkonu.“
Jenže to, co přinášelo Dvořákovým radost, se stalo trnem v oku sousedům z bytu pod nimi.
První konflikty
„Problémy začaly minulé léto,“ vypráví Petr Dvořák, který mezitím přisedl k našemu rozhovoru. „V červenci za námi přišla sousedka, paní Nováková, a stěžovala si, že jí prý kape voda z našeho balkonu na ten její.“
Jana přiznává, že občas při zalévání nějaká voda přetekla, ale snažila se být opatrná a dávat pod květináče misky. „Omluvila jsem se a slíbila, že budu dávat větší pozor. Dokonce jsem jí na usmířenou donesla pár rajčat. Ale ona je prý nejí. Tehdy mi došlo, že jde o něco jiného.“
Jak se později ukázalo, paní Nováková a její manžel si nepřáli mít nad sebou „venkovskou farmu“, jak Janinu zahrádku nazývali. Vadil jim vzhled balkonu plného zeleně, která podle nich „hyzdila vzhled paneláku“.
Od stížností k udáním
Situace se dramaticky zhoršila, když Novákovi začali obcházet ostatní sousedy a sbírat podpisy pod petici proti „nelegálnímu zemědělství na balkonech“. Většina nájemníků se odmítla zapojit, někteří dokonce Janě vyjádřili podporu a obdiv.
„To je ještě více rozzuřilo,“ vysvětluje Petr. „Myslím, že jim víc než ta voda vadilo, že Jana sklízí obdiv ostatních. Z jejich balkonu trčela jen satelitní anténa a sušák na prádlo.“
V srpnu, když rajčata přinášela největší úrodu, přišel první úřední dopis. Novákovi si stěžovali na stavebním úřadě, že Dvořákovi údajně provedli neschválenou úpravu balkonu.
„To bylo absurdní,“ směje se dnes Jana. „Úředník, který přišel na kontrolu, se tvářil dost rozpačitě. Musel mi vysvětlit, že přišel zkontrolovat, jestli jsme neprovedli stavební úpravy balkonu bez povolení. Když viděl, že jde jen o přenosné květináče, omluvil se a odešel.“
Závistivý soused nezahálel
Jenže Novákovi se nevzdávali. „Další na řadě byla hygiena,“ pokračuje Petr. „Přišli zkontrolovat, jestli nepěstujeme něco zdraví nebezpečného nebo jestli náš balkon není zdrojem alergenů. Samozřejmě nic nenašli, ale pro Janu to byl další stres.“
Jana přiznává, že v té době už přemýšlela, že svou zahrádku zruší. „Každý den jsem se bála, kdo zase zazvoní u dveří. Dokonce jsem nemohla spát, budila jsem se uprostřed noci a přemýšlela, jestli mi ten koníček stojí za takové problémy.“
Novákovi mezitím přitvrdili. Když neuspěli u úřadů, začali Dvořákovy osočovat, že jim jejich pěstírna poškozuje majetek. Tvrdili, že voda z květináčů jim zničila nátěr balkonu a žádali po nich zaplacení opravy.
„To už bylo moc,“ vzpomíná Petr. „Rozhodli jsme se, že se nedáme. Požádali jsme bytové družstvo o vyjádření, jestli je pěstování zeleniny na balkoně v souladu s domovním řádem. A dostali jsme písemné potvrzení, že ano.“
Neočekávaný zvrat
Situace se však vyřešila jinak, než kdokoliv čekal. Letos v březnu se Novákovi odstěhovali. Byt po nich koupil mladý pár, který se, světe div se, také zajímá o pěstování vlastních plodin.
„Když se nastěhovali, měla jsem strach, že začnou stejné problémy,“ přiznává Jana. „Místo toho za mnou nová sousedka přišla a ptala se, jestli bych jí neporadila, jak úspěšně pěstovat bylinky na jejich balkoně.“
Dnes už Jana opět naplno pěstuje svoje rajčata, přidala ještě papriky a dokonce malou okurku. S novou sousedkou si vyměňují zkušenosti i sazenice a plánují společný nákup zeminy na příští sezónu.
„Celá ta zkušenost mi ukázala, jak moc může někomu vadit štěstí druhých,“ zamýšlí se Jana na závěr našeho rozhovoru. „Ti lidé neřešili kapající vodu nebo vzhled domu. Vadil jim náš koníček, který jim připomínal, že oni sami žádný nemají. Byla to čistá závist.“
Petr k tomu dodává s úsměvem: „A víte, co je na tom všem nejlepší? Letos mají naše rajčata rekordní úrodu. Jako by chtěla oslavit, že zvítězila v sousedské válce.“
