Článek
Emancipovaná dívka z bohaté newyorské rodiny si svou budoucnost představovala trochu jinak. Chtěla se stál úspěšnou klavíristkou. Když se seznámila s Tomášem Masarykem, dlouhé hodiny spolu dokázali prodiskutovat nad esejemi anglického filosofa Johna Stuarta Milla. Jedno však pro ně bylo klíčové. A to jeho myšlenka, že žena je rovnocenná bytost, která by se neměla stavět do pozadí společnosti. Stín 19. století však Tomáš Masaryk neporušil a očekával, že ho vzdělaná Američanka bude následovat v každém jeho životním kroku.
Tomáš Masaryk si v tu dobu byl více než jistý, že je právě Charlotta ta pravá žena, kterou si chce vzít za ženu. Zasnoubili se začátkem léta, krátce po jejich seznámení. Novinku Charlottiným rodičům sdělili dopisem. Reakce jejího otce přišla záhy, když Rudolph Garrigue rázně odpověděl, že si nepřeje, aby si jeho dcera vzala muže bez finančních prostředků. Nakonec však jejich svatbě dopomohla bolestná událost, kdy Charlotta po pádu z bryčky dočasně ochrnula. Jakmile se to dozvěděl Tomáš Masaryk, ihned za ní odcestoval do Spojených států. Ti dva se nakonec vzali 15. 3. 1878.
Masaryka dokázala směrovat
Je všeobecně známo, že Charlotte, kterou její manžel, ale také otec nazýval Charlie, Tomáše seznámila nejen s jejich americkou kulturou, ale především z něj udělala feministu. Masarykovi žili způsobem, který mnozí obdivovali a jiní považovali v té době za velmi výstřední. Masaryk se navíc velmi často staral o jejich děti, což bylo v jeho době něco zcela nepředstavitelného. A jeho žena svého času vedla studentský salon, kam mohli Masarykovi žáci přijít a debatovat s hostitelem i hostitelkou u čaje a jednoduchých pochoutek. Dokonce ho dokázala nasměrovat i ke správnému postavení žen ve společnosti a volebnímu právu pro ženy.
Rány osudu
Nejhorší období života pro Charlottu Garrigue Masarykovou nastalo na konci roku 1914, kdy její manžel zůstal v zahraničí s nejmladší dcerou Olgou s úmyslem zahájit odboj proti tehdejší vládnoucí habsburské monarchii. Ještě předtím však dopadla na Masarykovu rodinu krutá rána osudu. Jeho syn Herbert, nadaný malíř, se od haličských uprchlíků v Borové nakazil tyfem a 15. března 1915 zemřel. Poté, co Masaryk zahájil ve Švýcarsku tažení proti Rakousku, byl ve své vlasti, v tehdejším Československu, prohlášen za vlastizrádce. Jeho byt prohledala policie a 28. října zatkla jeho dceru Alici. Ta byla osm měsíců vězněna ve Vídni. Charlotta byla mezitím nucena účastnit se výslechů. Ona však nikdy neřekla sebemenší informaci. „Nevím, nepovím,“ opakovala pravidelně během výslechů.
Rodinná hrobka rodiny Tomáše Garrigue Masaryka v Lánech.
Charlotte se nikdy nestala oficiální první dámou, která by na sebe vzala i povinnost reprezentace. Žila v ústraní a to již od roku 1921, především na zámku v Lánech, který se stal skutečným domovem Masarykových. Po celou dobu velmi kritizovala novinové seznamky a přílišné inzeráty v místním tisku. A právě zde ji 1. května 1923 postihla silná mozková mrtvice. Její poslední jasná slova, která zaznamenala její ošetřovatelka, zazněla na svátek 1. máje. „Je tak snadné zapomenout, že je stále tolik lidí, kteří nemají co jíst.“ Zemřela pokojně mezi svými blízkými 13. května 1923.
Zdroje: Autorský text
