Článek
Její deník se stal jedním ze symbolů tragického osudu milionů lidí židovského původu, pronásledovaných a zavražděných nacisty během druhé světové války. Anne Franková, židovská dívka původem z Německa, jej začala psát ve svých 13 letech v úkrytu v Amsterdamu. Poslední zápis v něm je datován 1. srpna 1944. Poté byl úkryt prozrazen. V necelých 16 letech, před 75 lety, Anna zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen, který byl osvobozen britskou armádou o pouhý měsíc později.
Deník byl pro Annu vnitřním důvěrníkem jejího dospívání, strachu a plíživé nenávisti, které ovládaly její dny v uzavřeném prostoru. Poprvé vyšel knižně v roce 1947 a stal se literární událostí. Deník ve formě knihy byl přeložen do více než 55 jazyků, prodalo se ho přibližně 25 milionů výtisků a inspiroval mnoho divadelních her a filmů. Dům na amsterodamském Prinsengrachtu, kde se Anna s rodinou ukrývala, navštíví ročně kolem 800 tisíc lidí. Oceňován je literární talent mladé dívky a výmluvné líčení nelidskosti holocaustu.
Zápisky mluvily za vše
Například americký spisovatel Philip Roth ji nazval ztracenou dcerou Franze Kafky a ruský spisovatel Ilja Erenburg o ní napsal, že za šest milionů mrtvých Židů mluví jediný hlas - ne hlas mudrce nebo básníka, ale hlas obyčejné dívky. Anna se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem do židovské rodiny bankovního úředníka Otto Franka. Když jí byly čtyři roky, dostal se k moci Adolf Hitler a čtyřčlenná rodina uprchla do Nizozemska. „Od května se začalo blýskat na lepší časy: Nejdřív válka, pak kapitulace a vpád Němců a pro nás Židy bída,“ popisuje Anna okupaci Nizozemska Německem v květnu 1940. Úkryt v zadním traktu amsterodamského domu, kde sídlila firma Opekta založená Otto Frankem, budovali její prozíraví rodiče více než rok. Anna dostala zápisník 12. června 1942 a poté, co se hrozba transportů stala reálnou, se rodina 6. července 1942 do krytu nastěhovala. Frankovi přežili v izolaci více než dva roky, později se k nim připojila rodina otcova bývalého obchodního partnera a židovského zubaře - celkem osm lidí. Po odhalení krytu v srpnu 1944 byli jeho obyvatelé deportováni do koncentračních táborů. Stejný osud čekal i dva muže, kteří jim pomáhali. Kromě Otto Franka všichni muži z úkrytu zahynuli. Anna a Margot skončily v Bergen-Belsenu, kde krátce po sobě v březnu 1945 zemřely na tyfus.
Poté, co byli prozrazeni
Čtvrtého srpna, po anonymním telefonním udání, vtrhli do Opekty a následně i úkrytu policisté. Obě rodiny i Pfeffera zatkli, shromáždili cennosti, v úkrytu však zůstal deník, který později našla Miep Giesová. Všechny osoby z úkrytu byly odvezeny do tranzitního tábora ve Westerborku, třetího září je transportovali do Osvětimi. Hermann van Pels byl hned po příjezdu zavražděn v plynové komoře, Edith, obě její dcery a Auguste van Pelsová byly vězněny v ženském bloku. Anne se svou sestrou Margot v koncentračním táboře Bergen-Belsenu onemocněly tyfem, ani jedna se už neuzdravila. Uvádí se, že Margot zahynula počátkem března, Anne o několik dnů později, přesná data nejsou známa.
Zradila je hospodyně
Podle rakouské spisovatelky Melissy Müllerové, autorky jednoho z životopisů Anny Frankové, na ukryté Židy upozornila nacisty hospodyně jednoho domu na Prinsengrachtu. Poslední řádky si Anna napsala do deníku tři dny před svým zatčením. Některé záznamy jsou velmi výmluvné. „Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu. Cítím, že miliony lidí trpí. Ale když se podívám na oblohu, zdá se mi, že se všechno nějak obrátí k lepšímu, že ta hrůza skončí, že se vrátí mír a klid,“ napsala si například v červenci 1944.
Annin deník našly na podlaze dvě zaměstnankyně Opekta, které Frankovým pomáhaly v nejtěžších dobách, a po válce ho předaly jejímu otci. Ten se vrátil z Osvětimi do Amsterdamu. Zemřel v roce 1980. Pravost deníku Anny Frankové zpochybňují popírači holocaustu. Například britský historik David Irving označil v 70. letech deník za podvrh, který po válce vytvořil Annin otec. Odborné analýzy však pravost deníku potvrdily.
Zdroje: AnneFrank.org, Britannica, NationalGeographic
