Článek
Ve dvacátých a třicátých letech minulého století emigrovaly do zahraničí tisíce lidí. Cesta do svobodného světa však byla stále obtížnější, a tak se mnozí ve snaze překročit hranice uchylovali k netradičním možnostem. Důkazem toho byl koordinovaný únos tří vnitrostátních letadel bývalými československými válečnými piloty britského královského letectva (RAF) 24. března 1950.
Rozhodli se unést letadla
Piloti sloužící v Británii za druhé světové války byli komunistickým vedením považováni za nedůvěryhodné, dokonce nepřátelské osoby. Většina z nich po roce 1945 a po návratu do vlasti sloužila v civilním letectvu. Byli však novým režimem šikanováni a mnozí z nich skončili ve vězení za smyšlené důkazy a obvinění z vlastizrady. Ti, kteří ještě mohli létat, byli staženi z mezinárodních linek a nasazeni na vnitrostátní lety, kterých tehdy bylo mnohem více než dnes. Řada z nich se však obávala osudu svých uvězněných kolegů a rozhodla se emigrovat. Pro svou akci si vybrali lety z Brna, Bratislavy a Ostravy do Prahy. Ty obsluhovaly americké letouny Douglas DC-3 Dakota, v té době největší stroje Československých aerolinií pro 26 cestujících. Aby mohli s rodinami opustit zemi, cestovaly jejich manželky pod svými dívčími jmény. Cílem cesty byla americká vojenská letecká základna v Erdingu u Mnichova.
Organizátorem byl mladý pilot
Hlavním organizátorem akce byl tehdy 29letý Vít Angetter, bývalý příslušník 312. stíhací perutě RAF. Byl druhým pilotem letu, který odstartoval v 6:30 ráno z Brna. Na palubě letounu byli do plánu zasvěceni také radiotelegrafista a navigátor Kamil Mráz a letuška Ludmila Škorpíková. Protože se kapitán letadla Josef Klesnil, rovněž bývalý příslušník RAF, během letu přiznal, že podobnou akci také plánoval, proběhl únos hladce. Aby se však mohl vrátit pro svou rodinu, byl pilot omráčen. Mechanik, který byl komunista, byl spoután. Klesnilovi se pak skutečně podařilo překročit se svou rodinou hranice do Německa.
Trasy letů unesených strojů Československých aerolinií z 24. března 1950. Vzlétly postupně z Brna, Ostravy a Bratislavy, ale místo Prahy byl jejich cílem Erding v západním Německu, kde se nacházela americká vojenská základna.
Únosy byly provedeny ve stejnou dobu
Letadlo, z něhož emigrovalo i několik dalších cestujících, nakonec bezpečně přistálo v Erdingu. Angetter později mimo jiné sloužil v americkém letectvu a pracoval pro CIA. Zemřel v USA v roce 2009. Přibližně ve stejnou dobu byly uneseny i další dva stroje - lety, které odstartovaly v 6:39 z Ostravy a v 7:29 z Bratislavy. V Ostravě byli hlavními postavami únosu dva bývalí příslušníci RAF, Ladislav Svetlík, který byl pilotem letu, a Viktor Popelka, který nastoupil jako cestující. Tato dvojice měla zpacifikovat ostatní členy posádky, ale pouze pod hrozbou použití zbraně. Tímto letadlem přiletěla do Německa také manželka pilota letu z Bratislavy Kveta Doležalová se svým půlročním synem. Popelka později pracoval pro CIA a mnoho let létal v RAF. Zemřel v roce 1971 v Londýně. Svetlik odešel do Británie, kde létal jako dopravní pilot. Zemřel v roce 2008 na Novém Zélandu.
V Bratislavě se únos zkomplikoval
Aktéři únosu třetího letadla z Bratislavy to měli nejtěžší. Let se zpozdil kvůli špatnému počasí a kvůli tomu, že komunisté podezřívali dvě z cestujících - Annu Vrzáňovou, matku krasobruslařky Áji Vrzáňové, která předtím emigrovala, a Annu Dohalskou, vdovu po popraveném odbojáři Zdeňku Borkovi Dohalském. Další komplikací mohl být fakt, že letadlo muselo překročit rakouské území, přesněji jeho sovětskou zónu. Nicméně let nakonec také proběhl hladce a americké stíhačky jej začaly doprovázet nad Linec, který byl již v americké zóně. Kapitánem tohoto letu byl bývalý pilot RAF Oldřich Doležal a na únosu se podíleli i další váleční veteráni, pilot Bořivoj Šmíd a navigátor Stanislav Šácha, dále mechanik Ján Královanský a letuška Eva Vysloužilová. Několik cestujících z tohoto letu se také rozhodlo emigrovati. Z celkového počtu 83 cestujících ve třech letadlech jich 25 zůstalo po letu do Německa v zahraničí.
Komunisté zuřili a začali pomstychtivý plán
Největší hromadný letecký útěk z komunistického Československa rozzuřil tehdejší představitele tohoto režimu. Komunisté se okamžitě rozhodli jednat a jejich cíl byl jediný, piloty potrestat. Většina účastníků tohoto únosu byla v nepřítomnosti odsouzena k vysokým trestům, někteří k trestu smrti. Dokonce byli stíháni i jejich skuteční či domnělí spolupracovníci a příbuzní. Únos se dočkal i propagandistického literárního zpracování a tehdy začínající režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos natočila hvězdně obsazený film Únos. Jeho děj však měl s realitou pramálo společného a ideologické protizápadní vyznění sloužilo především komunistické propagandě.
Zdroje: Englishradio, Reddit, BeyondPrague
