Článek
A tam jsme se vydali i my. Mysleli jsme si, že to nebude tak hrozné, protože se neustále hovoří o tom, jak je draho, že lidé nemají peníze, a že zájem o zahraniční dovolené klesá. Jenže ono to je trochu jinak. A o tom jsme se sami přesvědčili. Když jsme vyrazili z našeho rodného města, krásných Karlových Varů, cesta byla poklidná. Najeli jsme na dálnice a cesta kolem nás plynula.
Ani přejezd na Slovenské hranice nebyl nijak náročný, až na menší fronty. Nic neobvyklého. Zastavili jsme v jednom motorestu, odpočinuli si, posilnili jsme se a jeli jsme dál. Bylo asi 23 hodin. No prostě parádní cesta na dovolenou, takovou, jakou by si každý přál. Nic se nezměnilo ani na hranicích se Slovinskem. Cesta pokračovala dále, řidiči se vystřídali a nic nebránilo klidnému dojezdu do našeho milovaného Chorvatska. Tam jezdíme do soukromých apartmánů, kdy jejich majitelé se stali našimi dobrými přáteli.
Ze začátku poklidná cesta se postupně změnila v boj o nervy.
Když jsme se však blížili na hranice s Chorvatskem, nestačili jsme se divit. Čekala na nás 35 kilometrová kolona. Kolona je také na slovinské dálnici u Mariboru. Říkali jsme si nevadí, to bude dobré. Nebylo. Když jsme potkali naše krajánky, doporučili nám objížďku slovinské dálnice po trase Mureck - Lenárt - Ptuj -Cvetlin. Je nutné sjet už na rakouské A9 na Exitu 226 na Gersdorf, Mureck. Asi 500 m od dálnice je benzinka TEMMEL. Což pro nás momentálně bylo neřešitelné. Takže jsme čekali.
K hranicím jsme přijeli asi kolem 3 hodiny ráno. Ještě v 6:30 jsme byli stále na slovinské straně. No dobře, značně nervózní jsme si říkali, že do cílové destinace máme opravdu kousek a zvládneme to. A zvládli. Cesta nám dohromady zabrala 19 hodin, v koloně jsme strávili dlouhých 6.
No, ale proč to tedy píšu? Protože každá druhá SPZ byla z České republiky. Ano, je fajn vidět, kolik lidí jede do Chorvatska, ale proč si tedy všichni celý rok stěžujeme na to, že nemáme peníze, nikam nepojedeme, když pak všichni Češi trčí v koloně? No, my jsme každopádně na místě a já doufám, že si lidé konečně uvědomí, že stěžovat si a vymýšlet, je věc první, ale konat, je věc druhá.
