Článek
Christina Vasa se narodila 8. prosince 1626 ve Stockholmu. Její matka, která prodělala řadu potratů a zoufale toužila po synovi, Christinu po narození zavrhla, protože byla žena a navíc podle matčiných slov ošklivá. To, že ji rodiče vychovávali během života jako chlapce, ji po celý život trápilo.
Její otec Gustav trval na tom, že z Christiny bude princ. Sám nakonec zemřel v bitvě u Lützenu 6. listopadu 1632, když bylo Christině šest let. Christinu vychovával liberálně smýšlející biskup Johannes Matthiae Gothus, otcův dvorní kaplan. Učil Christinu náboženství, dějiny a klasické jazyky a považoval ji za vynikající studentku. Axel Oxenstierna, mocný švédský státník, ji navíc naučil politickému státnictví.
Jako malá byla egoistická a rázná
Vyrůstala v extravagantní dívku s neklidnou a rozmarnou povahou, která spíše než k vládnutí tíhla k intelektuálním aktivitám. Byla egoistická a považovala se za nadřazenou těm, kteří byli pod ní. Christina rozhodně odmítala tradiční ženskou roli, která se od ní očekávala. Byla odhodlaná jít vlastní cestou a kritiku svého jednání zcela ignorovala.
12leté regentství
Christinino dvanáctileté regentství se skládalo z pěti poručníků v čele s kancléřem Oxenstiernou. Následně byla korunována královnou v roce 1644 ve věku 18 let. Byla velmi schopnou a bystrou obchodnicí, možná nejschopnější ženou své doby. A přestože měla silný smysl pro věc, nehodila se na panovnici. Svéhlavá, výstřední Christina se rozhodla, že se nikdy neprovdá, protože měla odpor k sexuálnímu styku a chtěla se vyhnout omezením, která by pro ni znamenalo podřízení se muži. V roce 1649 nechala Riksdag (parlament) jmenovat Karla X. Gustava svým případným nástupcem a ten se v roce 1650 stal dědičným knížetem království.
Svým jednáním ukončila válku a zavinila potíže
Christina hodlala zaměřit svou pozornost na vědu a na mír. Impulzivně ukončila válku s Dánskem a na základě smlouvy z Brömsebo z roku 1645 získala pro Švédsko území. V závěru třicetileté války v roce 1648 se na vestfálském míru postavila proti radám Oxenstierny a řídila se vlastními představami. Christina vyvolala ve Švédsku značné vnitřní rozpory svými tvrdohlavými výstřednostmi a lehkomyslnou rozmařilostí. Rozhazovala korunní majetek a vytvářela šlechtické pozice a neoprávněně vyznamenávala nesprávné osoby.
Záměrná abdikace a naděje na nový trůn
V roce 1651 se Christina, unavená drobnými starostmi spojenými s vládnutím, rozhodla abdikovat. Poté se pevně věnovala především filozofii, umění a náboženství. Ačkoli její činy po roce 1651 naznačovaly, že ji Švédsko již příliš nezajímá, za její nelibostí nad vládnutím stála právě nechuť k luteránství. Podle smlouvy o nástupnictví z roku 1544 bylo nezákonné, aby jakýkoli švédský panovník nebyl luteránem, ona však odmítala praktikovat víru, která se jí hnusila. Christina zemřela 19. dubna 1689 v Římě. Byla pohřbena v bazilice svatého Petra ve Vatikánu a označena za nejchytřejší ženu Švédska.
Zdroje: Brittanica, Thoughtco.co, SwedesInstates.com, TheCollector.com
