Článek
Ethel Gordonová Mansonová se narodila v roce 1857 ve skotském Elginu, ale během svého dětství se svou rodinou vyrůstala v Thorotonu v hrabství Nottinghamshire. V roce 1878 zahájila praxi dětské sestry v Nottinghamské dětské nemocnici a v roce 1879 se vyučila zdravotní sestrou pro dospělé v Manchesterské královské nemocnici. V roce 1881, ve věku pouhých 24 let, se stala matronou v nemocnici St Bartholomew's Hospital, jedné z nejvlivnějších a nejstarších nemocnic v Londýně. Matronou zůstala až do roku 1887, kdy musela svou funkci opustit, protože se provdala za doktora Bedforda Fenwicka a stala se paní Bedford Fenwickovou.
Bojovala o registraci
Po svatbě přestala paní Bedford Fenwicková vykonávat povolání zdravotní sestry a zahájila dvaatřicetiletou kampaň za zavedení povinného registru zdravotních sester. Paní Bedford Fenwicková a její kolegyně vedly politickou kampaň v době, kdy ženy neměly žádné volební právo a vlastně ani žádné vlivné slovo ve společnosti. Svůj život zasvětila boji za věc, o níž věřila, že povede k rozvoji ošetřovatelské profese. Proto také o pár let později, přesně v roce 1887 založila Britskou asociaci sester, což byla hlavní organizace, která získala královskou záštitu a v roce 1893 se stala Královskou britskou asociací sester. V roce 1903 získala čestné ocenění za zásluhy a stala se redaktorkou časopisu The British Journal of Nursing.
Již samotná délka kampaně svědčí o tom, jak obtížné bylo pro Fenwickovou a její kolegyně vybojovat zavedení registru sester. Celý proces byl provázen vnitřními neshodami v rámci RBNA ohledně registrace a mezi RBNA, The Matrons' Council for Great Britain and Ireland a The College of Nursing. Organizace The Society for the State Registration of Nurses vypracovala konkurenční parlamentní návrhy zákonů, které její návrhy měly znehodnotit. Kampaň paní Fenwickové se setkala s velkým protestem a to především v řadě odpůrců povinné registrace, mezi něž patřila například zdravotní sestra Eva Luckesová z londýnské nemocnice. Zároveň se většina nemocničních úřadů a správních rad obávala, že registrované sestry budou dražší než neregistrovaný nemocniční personál. Přesto byl zákon nakonec v roce 1919 schválen a Fenwicková byla první, kdo jej podepsa
l. V roce 1921 se stala státní registrovanou sestrou č. 1.
Proč byl zákon o registraci sester důležitý?
Zákon, který zavedl povinnou registraci pro všechny zdravotní sestry, měl i své pevně dané pravidla. Zpočátku musely být uchazečky o registraci zdravotní sestry starší 21 let, musely být schopny předložit tři bezúhonné reference a prokázat, že mají za sebou alespoň jednoroční školení a dva roky následné praxe. Zákon o registraci sester poprvé zavedl regulaci ošetřovatelské profese a stanovil standardy pro praxi, které musely všechny sestry dodržovat. Před přijetím tohoto zákona se mohl za zdravotní sestru označovat kdokoli bez ohledu na to, zda absolvoval nějaké odborné vzdělání. Tento neregulovaný systém byl problematický, protože ohrožoval jak sestry, tak pacienty. Při výpovědi před parlamentním výborem v roce 1905 uvedla paní Fenwicková jeden z pozoruhodných příkladů toho, jak neregulovaný systém umožňuje špatnou praxi zdravotních sester.
Vyprávěla příběh jedné sestry, která se pokusila otrávit pacientku v nemocnici svatého Bartoloměje. Místo toho, aby byla sestra disciplinárně potrestána nebo postavena před trestní soud, byla místo toho v tichosti propuštěna a mohla si najít nové zaměstnání v ošetřovatelském ústavu v Sheffieldu, kde byla obviněna z otravy pacienta. Později došlo k podobným incidentům v Manchesterské královské nemocnici, kam sestra přešla pod falešným jménem. Sestra byla nakonec vyslechnuta komisí a propuštěna, ale nikdy nebyla trestně stíhána. Paní Fenwicková věřila, že díky standardizaci povolání sester odstraní zákon o registraci sester špatné sestry a zdravotní péče bude pro pacienty bezpečnější.
Bojovala za práva pacientů
Navzdory své významné práci a jejímu dlouhotrvajícímu odkazu Ethel Gordon Fenwicková bohužel upadla v zapomnění a jen málo zdravotních sester si její práci pamatuje. Ti, kteří si jsou vědomi jejích úspěchů, naznačují, že její přínos pro ošetřovatelství je stejně významný jako přínos Florence Nightingaleové. Samotná Ethel se však po celý svůj život a během výkonu své profese snažila bojovat za práva, zdraví a ochranu pacientů. Byla zastáncem názoru, že zdravotní sestra by měla být patřičné vzdělání a praxi. To se také osvědčilo i po mnoho let později a dnes není požadované vysokoškolské vzdělání sestry žádnou výjimkou.
