Článek
Úhledná mladá dívka z dobré rodiny vylétla na literární Olymp jako kometa se svým prvním románem Dobrý den, smutku. Stala se prototypem rebelky ovlivněné jazzem a existencialismem. „Celý život je vlastně velmi osamělá událost,“ pronesla prostřednictvím herečky Sylvie Testudové, která nespoutanou autorku ztvárnila ve filmu Nestydatá láska. Kouřila jednu cigaretu za druhou, milovala muže i ženy, psaní, řízení, hazardní hry a kokain. „Utrácela jsem miliony, aniž bych si toho všimla, brala jsem drogy a stala se závislou,“ přiznala na sklonku života, kdy zůstala téměř sama a bez peněz.
Byla nazývána monstrem
Francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny François Mauriac ji nazval malým okouzlujícím monstrem. Françoise Saganová, vlastním jménem Françoise Quoirezová, se narodila 21. června 1935 ve francouzské obci Cajarc ve středních Pyrenejích. Jako nejmladší dcera zámožných rodičů si opravdu neměla na co stěžovat. Její bratr Maurice zemřel jako malý, a tak se Françoise stala pro její rodiče vytouženou náplastí na bolest. Sourozenci Suzanne a Jacques byli svědky jejích excesů, nad kterými rodiče přivírali oči. „Byla rozmazlené dítě,“ prozradila její sestra francouzské novinářce a spisovatelce Marii-Dominique Lelièvre. „Po celý život si beztrestně užívala,“ dodala. Dospívání strávila v rodné vesnici a v Paříži. Za války její rodiče ukrývali Židy a mladá dívka nacistická zvěrstva velmi emotivně prožívala.
Více než škola ji však zajímala literatura. Četla francouzského spisovatele Alberta Camuse, německého filozofa Friedricha Nietzscheho, americké spisovatele Williama Faulknera, Ernesta Hemingwaye, Francise Scotta Fitzgeralda a básně Williama Shakespeara a Marcela Prousta. Univerzitní studium ji příliš nebavilo, jen stěží dokončila bakalářský titul. Mnohem více ji uchvátily večírky a alkohol. Možná proto, že netrpěla žádnou nouzí, potřebovala ve svém životě více vzrušení a extrémů než běžní smrtelníci. Zvolila si netradiční životní styl plný hledání a touhy.
Symbol svobody a vzdoru
Svůj pseudonym si vybrala podle románu Marcela Prousta Princ de Sagan. Když jednoho dne u stolu oznámila, že má v kapse smlouvu s nakladatelstvím Julliard Publishing, její rodiče neprojevili žádné nadšení. Otec jí navrhl, aby knihu vydala pod jiným jménem. Román Dobrý den, smutku dokončila v létě 1953 v Paříži. Vyšel v roce 1954 a okamžitě vzbudil obrovský zájem. Dva měsíce po jeho knižní podobě získala Cenu kritiky.
Život na hraně
„Budu špatně žít, když nebudu psát, a budu špatně psát, když nebudu žít,“ říkávala Saganová a svých slov se do puntíku držela. Vyhledávala různé druhy vzrušení, vztahů, zážitků. Velmi rychle si našla přátele v uměleckých kruzích. Patřili mezi ně tanečník Jacques Chazot, francouzsko-americký spisovatel Julien Green, spisovatel a dramatik Michel Déon a Florence Malraux, filmová asistentka, která byla její celoživotní přítelkyní. Během svých pobytů v USA se seznámila s americkým spisovatelem a hercem Trumanem Capotem, autorem Snídaně u Tiffanyho, a také s jednou z nejkrásnějších hereček té doby Avou Gardnerovou.
Zbožňovala sportovní auta a rychlou jízdu. Společnost ji vnímala jako symbol bohaté a bezstarostné generace, zbavené sexuálních předsudků a morálních zábran. V roce 1957 způsobila se svým sportovním vozem vážnou dopravní nehodu. Následně skončila v nemocnici s mnohačetnými zlomeninami lebky, hrudníku a břicha. Od té doby se potýkala se závislostí na drogách a silných lécích. „Po té nehodě jsem se naučila, že člověk je zranitelný a nemoc ho uvrhne do samoty. Když je člověku nejhůř, je vždycky sám,“ přiznala.
Zdroje: The Guardian, AnotherMag
