Článek
Podle dostupných informací se dotuje, že tato stavba byla vybudována přibližně mezi 12. a 13. stoletím a v nejvyšším bodě měří 29 metrů. Co je však ojedinělé a pro toto místo zcela jedinečné je fakt, že stejně jako Heddal Stave byly i všechny ostatní kostely podobného typu postaveny pouze ze dřeva. To znamená, že se dělníci nemohli používat ani pomocné hřebíky.. Dalo by se tedy předpokládat, že k takové práci Seveřané nutně potřebovali pilu. Tu však v té době ještě neznali, a tak pracovali složitějším způsobem a používali pouze sekeru.
Stavební práce samotné byly tedy velmi náročné a to nejen psychicky, ale pro dělníky především fyzicky. Navíc celé dílo vyžadovalo jistou špetku trpělivosti a zručnosti. Mohlo by se zdát, že alespoň rekonstrukce těchto kostelů byla podstatně jednodušší. Historikové však narazili na velmi zásadní problém, který považují za absolutní selhání. Lišty pro opravu Heddal Stave nechali vyrobit strojově, což byla první zásadní chyba. Pokud se totiž dřevo nechá zpracovat strojově, může dojít k výraznému poškození materiál. Při ručním opracovávání dřeva, například sekerou se zároveň dbá na to, aby nebyly porušené přirozené vlastnosti dřeva a díky tomu následně laťky na sobě jedna na druhou pěkně navazovaly .
Stavbu postavili za tři dny
Pokud máte rádi legendy a těm také věříte, pak pro vás bude zcela zajímavý příběh o tom, že tento kostel byl postavený za pouhé tři dny. To znamená tři dny neustále práce, ve dne i v noci. Heddal Stave dokonce muselo postavit pouhých pět sedláků, protože jim pomohl troll, který jim chtěl poděkovat. Co se týče historie, tak počátky této stavby jsou dodnes nejasné. První písemná zmínka o něm pochází ze 14. století, ale podle odborníků musel být postaven mnohem dříve. Některé prameny hovoří o 12., jiné o 13. století. Kostel má zajímavě řešenou střechu. Byla zhotovena i z praktických důvodů, neboť v zimě usnadňovala padání sněhu. Interiér je krásně zdobený. V 16. století prošel velkou rekonstrukcí, protože měl již několik stavebních problémů. Tehdy byly také upraveny některé architektonické prvky. Poslední velká rekonstrukce proběhla kolem roku 1950.
Pohled na vnitřní část tohoto jedinečného kostela.
Jedna stěna musela být bez oken
Kostel byl postaven podle přesně a jasně stanovených pravidel a návodů, což souviselo především s místními pověrami, které byly také založeny na náboženském rázu. Oltář musel směřovat na východ, protože ďábel a zlé síly prý vždy útočí ze severu. Z tohoto důvodu také ženy sedávaly na levé straně, protože jim byly přisuzovány silné duchovní vlastnosti a měly by být schopny tuto nežádoucí návštěvu zastavit. Severní stěna navíc z tohoto důvodu nemá žádná okna. Kdyby totiž satan přišel, neviděl by dovnitř, a nemohl by tak na věřící vymýšlet lsti. Heddal Stave byl dlouhou dobu osvětlován pouze svíčkami.
Navíc bonusem při návštěvě tohoto kostela je i legenda o slavném norském drakobijci, která je na místě názorně vyobrazena.Nedaleko se nachází další svatyně, která byla mezitím přeměněna na kavárnu s informačním centrem. Na místě můžete navštívit i skanzen, ve kterém se nacházejí různé tradiční stavby a domy, v nichž žili místní předkové.
Není teda vůbec divu, že na toto místo se ročně vydají tisíce, možná i desetitisíce turistů, kteří tuto jedinečnou stavbu chtějí vidět na vlastní oči.
Zdroje: Dromedar.sk, Stavechurch, Wikipedia
