Článek
Ve skutečnosti se Svátek práce stal za socialismu vynucenou součástí života, které se museli zúčastnit všichni, bez jediné výjimky. Důvodem byla hesla typu, že každý, kdo chce, může budovat socialistickou vlast prací. A každý musel chtít, nikdo se ho v tu dobu na nic neptal. ,,Bylo to jen pro určitou skupinu lidí. V davech byla vždy důležitá první linie. Chodili tam všichni vedoucí soudruzi z podniku.“ Na tom, co se dělo za nimi, nezáleželo. Byla to jen masa lidí, kteří by rádi prošli kolem a šli na pivo, na hody nebo na klobásu, vlastně taková ta lepší akce pro vyšší třídu.
Oslavy 1. máje byly oblíbené
Svátek práce však zpočátku slavili opravdu mnozí. Často se konaly v okresních městech, kam přijížděli představitelé a lidé z vesnic, což pro ně bylo něco zvláštního a neobvyklého. Průvody byly často pestré a plné zábavného programu. Lidé mohli obdivovat přítomné lidi v krojích nebo s transparenty. Proto se oslavy 1. máje vymykaly běžným zvyklostem. Po nástupu normalizace se však vše začalo měnit. Díky tomu, že se průvodů účastnila masa lidí, byly často označovány za spontánní. Jenže ne vždy se to povedlo. Zatímco v 50. a 60. letech to bylo přirozené, v 70. letech, od období normalizace, můžeme pozorovat určitý pokles nadšení. 1. máj se postupně stal nadiktovanou a povinnou součástí svátečního života za socialismu.
Postupem času režim oslavu 1. máje zneužíval
Pocit nucené zábavy ve vlasti, který bránil svobodě lidí, často zasáhl mnohé až do morku kostí. Proto se často stávalo, že trpký život byl během Svátku práce odlehčován u pultů s občerstvením, kde v nabídce nikdy nechybělo pivo. Během pochodu lidé museli dlouho čekat, protože se muselo vystřídat několik účastníků závodu. A to nebylo moc příjemné. Vždycky to bylo jen těch pět minut, kdy se zakřičelo hurá, hurá, prošlo se kolem stánků a bylo to, pro nikoho žádné zdržování. Ale podniky to začaly dělat tak, že lidem rozdávaly pivo a guláš. Samozřejmě někteří měli i flašku, takže než přišli před stánky, už to měli trochu v hlavě a nevěděli, co dělají. Ne vždy to ale dopadlo takhle. Několik z nich bylo z celé politické a společenské situace rozčarováno. Frustrovaní obyvatelé dlouho čekali na změnu, která nakonec přišla až v roce 1989, kdy v Československu skončil komunismus.
Prvomájové pochody nakonec upadly v zapomnění a dnes jsou jen vzpomínkou na doby nedávno minulé.
Svátek práce přišel z USA. 1. květen je však jedním z mezinárodních svátků, který odkazuje na protest chicagských dělníků z roku 1886. Ti požadovali osmihodinovou pracovní dobu a zrušení dětské a otrocké nucené práce. Na konci 19. století zuřila po celém světě průmyslová revoluce a lidé v továrnách často pracovali v nelidských podmínkách. Ve Spojených státech amerických se v té době pracovalo přibližně 60 hodin týdně a více. To znamenalo 14 až 16 hodin denně, což je dost těžko představitelné. Pracovalo se šest dní v týdnu a hodinová mzda se pohybovala mezi 1 a 1,5 dolaru.
Historie Svátku práce
Důvodem těchto protestů byly kromě již zmíněných těžkých pracovních podmínek i nedostatečné benefity. V té době totiž lidé neměli žádné sociální zabezpečení. Nemocenské dávky, nemocenská, pojištění, úrazové pojištění atd. prostě neexistovaly. Všechny tyto sociální a zdravotní dávky byly obrovským tabu. Existovaly čtvrti, které byly chudé na práci. Na začátku 20. století byly v New Yorku luxusní čtvrti. Prostě tam byla také hmatatelná, obrovská chudoba. Mnoho dělníků a jejich rodin totiž žilo ve velmi špatných hygienických podmínkách. Protest dělníků v Chicagu nakonec změnu nepřinesl, ale Svátek práce 1989 byl alespoň mezinárodně uznán druhým světovým kongresem. Internacionály v Paříži. Skutečnou změnu však přinesl až automobilový průmysl. První, kdo zavedl osmihodinový pracovní den a práci pět dní v týdnu, byly závody Henryho Forda. V roce 1916 byl osmihodinový pracovní den uzákoněn ve Spojených státech. Vše se definitivně vyřešilo v roce 1937 v rámci New Dealu Franklina D. Roosevelta," dodává Maroš Melichárek.
Co máme dnes?
Mnoho z nás si v dnešní době žije v opravdovém luxusu. Není tím myšlena finanční stránka, jako ta pracovní. Mnoho z nás si svou pracovní dobu plánuje dle svého, někteří pracují pouze od pondělí do pátku a těší se na pravidelný volný víkend. Tomu všemu předcházely tvrdé boje a protesty. Mějme na paměti, že to, co máme dnes, nemuselo být.
Zdroje: Brittanica, May Day, GoodReadgers
