Článek
Byla to sobota a my se rozhodli vydat se do Prahy na výlet. Nic neobvyklého, ani nepřirozeného. Koupili jsme si místenku na takzvanou čtyřku do vlaku a těšili se na bezva zážitky. Jenže samotná cesta se proměnila v drama už při nástupu do vlaku. Na našem místě seděl muž, kterého jsme velmi slušně požádali o to, aby nám místo uvolnil, že zde máme rezervaci. Muž dělal, že nás neslyší.
Proto jsme ho vyzvali ještě jednou, více hlasitě a se vší úctou. Ani to však nepohlo. Pán si natáhl nohy a dělal, že ho vůbec nezajímáme. Vlastně zcela ignoroval náš požadavek. Proto manžel zvedl hlas a začal být na onoho muže přísnější. Muž se na nás podíval a řekl nám, že ho naše ubohé místenky nezajímají, ať si sedneme, kam chceme a dáme pokoj. To už bylo opravdu přes čáru. Vlak byl rozjetý a my stále neseděli. Vlak byl plný, takže ani nebylo možné si sednou pospolu někam jinam. Navíc, proč bychom to dělali, když si kupujeme místenky?
Přišla průvodčí, kterou jsme požádali, aby pána usměrnila a vysvětlila mu, že místenky máme zakoupeny. Ona nám však řekla, že to není její věc, že si musíme udělat pořádek sami a domluvit se s pánem, aby nás pustil. No, jak se chcete domluvit s někým, kdo s vámi nemluví a dělá si naprosto co chce? Manžel se tedy průvodčí zeptal, od čeho je zaměstnaná u Českých drah, načež se dozvěděl, že ona pouze kontroluje platné jízdenky a víc není v její kompetenci.
Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsme raději celou cestu do Prahy stáli, peníze za místenky nám nikdo nevrátil a odpověď na naše stížnosti jsme též nedostali. A co tímto příběhem vlastně chceme říci? To, že máte koupené místenky neznamená, že místo je vaše. Očividně vás nikdo nemusí pustit sednout a zaměstnanci Českých drah nedělají nic proto, aby zajistili cestujícím maximální komfort. Proto si dávejte pozor, kde si kupujete místa a možná si je zajistěte rovnou dvakrát. Sobotní výlet do zoo tedy nezačal zrovna dobře, ale nakonec jsme zdárně dorazili na místo, den si užili a dnes se tomuto zážitku můžeme akorát zasmát.
Ale věřte, že v daný moment nám do smíchu rozhodně nebylo, stejně tak, jako nebylo příjemné dohadovat se v plném vlaku o čtyři zaplacená místa, které jeden neslušný muž odmítl opustit, začal se roztahovat a dělal, jakoby mu právě tato čtyřka patřila a byla ve vlaku pouze pro něho.
