Článek
V plamenech nacistického ohně shořela díla světoznámých autorů, jako byli Sigmund Freud, Franz Kafka, Jack London, Thomas Mann, Erich Maria Remarque, Ernest Hemingway, Bertolt Brecht, Stefan Zweig, Karl Marx a mnoho dalších. To vše se dělo pod dohledem fanatického říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse a nacistických studentských spolků v Německu. Ve středu 10. května uplynulo 90 let od největšího pálení knih světově proslulých autorů na berlínském Opernplatzu.
Černá listina nežádoucích autorů
Tomuto aktu předcházelo sestavení černé listiny takzvaných nežádoucích autorů. Symbolickým aktem děsivého významu spálili univerzitní studenti první noc více než 25 000 knih a předznamenali tak éru státní cenzury a kulturní kontroly. Tisíce studentů pochodovaly v průvodech s pochodněmi. Jen v Berlíně se na náměstí Opernplatz shromáždilo asi 40 000 příznivců Třetí říše. Pálení knih neprobíhalo pouze v Berlíně, ale nacisté prováděli razie v knihkupectvích, knihovnách a nakladatelských skladech po celém Německu, aby zabavili materiály, které považovali za nebezpečné. Pálení děl proběhlo celkem ve 34 univerzitních městech. Autory děl, která skončila v plamenech, byli významní židovští, liberální a levicoví spisovatelé.
Stalo se to již dříve
K podobné události došlo na počátku 19. století. V roce 1817, u příležitosti 300. výročí vydání 95 tezí Martina Luthera Kinga, uspořádaly německé studentské spolky slavnost, během níž pálily protiněmecké texty a literaturu, kterou zároveň považovaly za neněmeckou. Cílem fašistického ministra propagandy Goebbelse bylo synchronizovat profesní a kulturní organizace s nacistickou ideologií a politikou. Vláda v čele s Adolfem Hitlerem se zbavovala Židů a dalších umělců působících v různých kulturních organizacích, protože podle nacistických ideologů byli politicky podezřelí a vytvářeli degenerovaná neněmecká umělecká díla.
Brecht, Marx, ale také Remarque
Mezi autory, jejichž knihy byly spáleny, byla například díla známých socialistů Bertolta Brechta a Augusta Bebela, tvůrce klasické podoby teorie komunismu Karla Marxe, díla nositele Nobelovy ceny za fyziku Alberta Einsteina nebo spisovatele Ernesta Hemingwaye. V plamenech se ocitly i spisy dalšího nositele Nobelovy ceny Thomase Manna, který svou podporou Výmarské republiky a kritikou fašismu vyvolal hněv nacistů. V plamenech skončila také díla Ericha Marii Remarqua. Nacističtí ideologové očerňovali jeho světoznámý protiválečný román Na západě nic nového jako literární zradu vojáků. Na černé listině se ocitli také Američané Jack London, Theodore Dreiser a Helen Kellerová, jejíž víra v sociální spravedlnost ji podnítila k obhajobě postižených, pacifismu, zlepšení podmínek pro dělníky a volebního práva žen. Mezi spálenými díly byly i svazky židovského básníka 19. století Heinricha Heineho, jehož proroctví z roku 1822 se začalo naplňovat: „Kde se pálí knihy, tam se nakonec začnou pálit i lidé.“
35 tisíc spálených knih
V květnu a srpnu 1933 spálili stoupenci nacismu celkem nejméně 35 tisíc knih. Výtisky většiny z nich se zachovaly a mnohé tituly se po opětovném vydání po skončení druhé světové války staly opět bestsellery. V květnu 2008, při příležitosti 75. výročí pálení knih, označil německý prezident Horst Köhler tuto událost za symbolický krok v rámci nacistického převzetí moci a za ostudu pro celé Německo.
Zdroje: Ushmm.com, TheGuardian.com, Independent.co.uk
