Článek
Kosmetika je již po staletí nezbytnou součástí života mnoha žen. Od dob starověkého Egypta, Řecka a Říma až po hvězdy zlatého věku Hollywoodu hraje líčení důležitou roli nejen v tom, jak se ženy vnímají navzájem, ale také v tom, jak se cítí samy se sebou. Proto ve většině případů vidíme již mladé dívky, okolo 12 let, jak se začínají pomalu líčit, a to po vzoru své maminky.
V dnešní době si ženy nemusí tolik lámat hlavu s tím, z čeho se kosmetické přípravky skládají, ani s tím, zda vůbec rtěnku či řasenku seženou. Všeho je na trhu dost a vše podléhá přísné zdravotnické kontrole. Kdežto ženy v minulosti to tak snadné rozhodně neměly.
Rty rudé jako krev
Napříč staletími byly karmínově červené rty považovány za symbol ženské krásy a elegance. Již ženy ve středověku přišly s myšlenkou toho, že pokud si své rty nalíčí silně červenou barvou připomínající krev, budou zajisté nejen atraktivní, ale především přitažlivé. Toto se týkalo především žen z vyšších vrstev, jelikož chudina na takové výrobky neměla dostatek financí. Klíčovou složkou pro krásnou červenou barvu rtěnky, po které toužily všechny ženy, byl červec nopálový, což byl hmyz vyskytující se v Jižní a Střední Americe a na Kanárských ostrovech. Samičky tohoto druhu se živí bobulemi červeného kaktusu, který jim dodává sytě červenou barvu. Dámy v minulosti, pro které se červená rtěnka stala symbolem boje za rovnoprávnost a emancipaci, pravděpodobně netušily, že si na rty dávají sušené a rozemleté brouky, kteří byli navíc i velmi jedovatí.
Falešné obočí
Mít upravené obočí je v dnešní době pro každou ženu samozřejmostí. Bylo tomu tak i v minulosti, ale techniky na úpravu nebyly tak jednoduché a bezpečné, jako je tomu dnes. Ve starém Egyptě si majitelé koček, které jsou v této zemi posvátnými zvířaty, holili obočí na znamení smutku po smrti svého domácího mazlíčka. Ženy v Řecku naopak věřily, že nedotčené, přirozené obočí je symbolem čistoty, vrcholným projevem krásy a inteligence. Věřilo se také, že lidé se světlým nebo nerovným obočím jsou nehodní, méněcenní, nebo dokonce prokletí. Tito lidé si tak následně museli pomáhat tím, že si vytvořili umělé obočí z kozí kůže, které si následně na obličej přilepili pryskyřicí ze stromů.
Růžové tváře? Nebezpečná záležitost
Dnes je tvářenka základní vybavení dámské kosmetické tašky. V minulosti pro ženu znamenala téměř jistou smrt. K dosažení růžových tváří byl totiž používán cinabarit. Jedná se o krystalizující minerál, který má chemický název sulfid rtuťnatý. Rtuť je pro člověka velmi nebezpečná, extrémně toxická a může způsobit poškození svalového a nervového systému.
Olovnatý pudr na obličej
Výrobek, který v minulých dobách patřil jednoznačně mezi nejoblíbenější make-upy, byl vyráběn z olova. V tehdejší době se velmi šířily neštovice a právě olověný pudr měl zamaskovat jizvy po této nemoci. Navíc dokázal vytvořit čistě bílý vzhled ramen, hrudníku a obličeje, který byl v té době tak žádoucí.
Radium na nehty
Na počátku 20. století zažilo radium velký rozmach. Kromě mnoha jiných věcí se umisťovalo do ciferníků, aby svítily ve tmě. Protože se v té době o účincích radia na lidský život mnoho nevědělo, továrny najímaly na práci s touto látkou ženy, které se tak nechtěně vystavovaly jeho škodlivým účinkům. Těmto ženám se následně začalo říkat radium girls a zřejmě ani netušily, jak moc to pro ně může být nebezpečné.
Vosk proti vodě
Napadlo by vás někdy, že vosk proti vodě stojí za vynálezem voděodolné řasenky? Zpěvačka Helene Winterstein-Kambersky v roce 1935 přišla s nápadem vyrobit voděodolnou řasenku. Následně požádala o patent na řasenku složenou z emulze obsahující především vosky, emulgátor a terpentýnový olej. Toto složení se však vyznačovalo velmi nepříjemným zápachem. Problémem navíc byla i barva samotná. Aby se během výroby dosáhlo co nejvíce intenzivní černé barvy, rozhodli se tehdejší výrobci používat oxidu ze železa. Ten byl však pro člověka zdravotně škodlivý a mohl ženám způsobit trvalou ztrátu zraku.
