Článek
Tančilo se od večera do rána, od rána do noci
První velká taneční mánie se objevila již ve středověku, přibližně v roce 1374. V desítkách měst v údolí Rýna zachvátila opravdu mnoho lidí mučivá touha tančit. Bez přestávek na jídlo, pití anebo posezení lidé tančili celé dny a týdny. Tito lidé, kteří se chtěli pouze bavit, se stali obětí jedné z nejpodivnějších epidemií v dějinách Západu. Během několika týdnů zachvátila potřeba tancovat na několik měsíců rozsáhlé oblasti severovýchodní Francie a Holandska. Jenže ne všude tato taneční pandemie probíhala v poklidu. Lidé dokonce tančili nazí, prováděli obscénní gesta a nechyběl ani pohlavní styk. Jiní se chovali jako zvířata, skákali, vyli, mňoukali, běhali, točili se dokola.
Zpěněné jeptišky v Holandsku štěkaly a běsnily
Jenže tato pandemie v údolí Rýna nebyla jediná a o pár let se vyskytlo mnoho dalších a masovějších akcí. Několik let před největší taneční epidemií 16. století zachvátila podobná abnormální kompulze jeden klášter v Holandsku. V roce 1491 posedly několik jeptišek ďábelské tiky, které je nutily běhat jako psi, skákat na stromy, napodobovat ptáky, mňoukat a šplhat po kmenech. Nikdo nevěděl, co se stalo a a proč se u jeptišek, jindy poklidných a spořádaných žen, vyskytlo takové neobvyklé chování. Během následujících 200 let se stovky jeptišek v klášterech od Říma po Paříž dostaly do stavu šíleného deliria. Významným příkladem byla Jeanne des Anges, matka představená kláštera Loudun v jižní Francii, která se v roce 1627 zamilovala do místního kněze Grandiera. Po týdnech sebezpytování upadla do velmi depresivního stavu a opakovaně ho obviňovala za to, že je spolčená s ďáblem, který ji údajně přinutil, aby se do něj zamilovala.
Největší taneční mánie byla ve Štrasburku
V červenci v roce 1518 zasáhla obyvatele Štrasburku ještě větší a především nezvladatelná touha po taneční. Hysterii vyvolala žena známá jako Frau Troffea, která se začala zmítat, blouznit a chovat se jako smyslů zbavená. Ve svém sólovém tanci na ulici pokračovala několik dnů, než se k ní přidali desítky obyvatel Štrasburku. Do srpna téhož roku tato taneční epidemie postihla více než 400 lidí. Netrvalo dlouho a taneční pobláznění začalo gradovat. Lidé začali kolabovat z vyčerpání, v horším případě z mrtvice nebo infarktu. Podivná pandemie skončila až v září, kdy se tanečníci odebrali do svatyně na vrcholu hory, aby se tam pomodlili za rozhřešení.
Lidé tančili a tančili, až to do samého padnutí.
Psychóza vyvolaná stresem
V době tanečních epidemií panovaly těžké časy. V roce 1374 postihlo oblast mnoho dalších kritických událostí, včetně velké povodně. Kroniky vyprávějí o vodě překonávající městské hradby, o zatopených domech a tržištích, o hnijících koních plovoucích ulicemi. V roce 1518 navíc postihl Štrasburk a jeho okolí hladomor, nemoci a krutá zima.
Fascinující fenomén dodnes přitahuje pozornost historiků
Dodnes není jasné, co tento stav vlastně způsobilo - někteří historici spekulují o houbách rostoucích na žitných polích nebo o psychologickém útlaku ve společnosti. Ale jedno je jisté. Tančící mor dodnes fascinuje lidi po celém světě a ukazuje sílu epidemie na lidskou mysl i kulturu. Nicméně, jak se ukázalo, tento rituál mohl být také velmi nebezpečný pro ty, kteří mu podlehli.
Zdroje: DailyMail.uk, Thelancet.com, iDNES.cz, Stoplusjednička.cz
