Článek
Pečování o dítě s ADHD a autismem může být pro rodiče velmi náročné. Je důležité si uvědomit, že každé dítě je jedinečné a vyžaduje individuální přístup. Zde jsou některé tipy, které by mohly pomoci:
1. Vytvořte rutinu - Děti s ADHD a autismem mají rády strukturu a jistotu v tom, co se bude dít. Pomozte jim tím, že budete dodržovat pravidelný harmonogram aktivit jako například jídlo, spánek nebo cvičení.
2. Komunikujte jasně - Dítě s ADHD a zároveň trpící autismem může mít problém porozumět slovním pokynům nebo verbálním signálům. Snažte se proto komunikovat prostřednictvím vizuálních pomůcek jako jsou obrázky nebo grafy a snažte se, aby vaše sdělení byla co možná nejjasnější pro vaše dítě.
Jak komunikovat s nemocným dítětem s ADHD a autismem
Komunikace s nemocným dítětem, které trpí autismem a AHDH může být náročná, ale zvládnutelná. Někteří rodiče se často ptají, jak s takovým dítětem jednat. Někteří jsou z toho natolik zoufalí, že často na dítě zvyšují hlas a praktikují různé tresty. To je ale špatně. Je velmi důležité si uvědomit, že tyto děti mají specifické potřeby a zcela odlišný komunikační styl. Mnohdy jsou citliví na ruchy a podněty v okolí, takže je vhodné se snažit minimalizovat rušivé faktory při komunikaci. Důležité je také používání jasných instrukcí a konkrétních slov, aby bylo pro dítě snadné pochopit co od něj očekáváme. Další tipy pro efektivní komunikaci jsou například: udržování očního kontaktu, používání jednoduchých vět nebo vizuální pomůcky (např. obrázky).
Pokud máte pocit, že vaše slova nedochází k dítěti nebo se zdají být ignorovány, zkuste zmínit jeho jméno nebo ho lehce pohladit po ramenu. I toto může pomoci upoutat pozornost a ukázat mu váš záměr. V každém případě je klidný přístup klíčem k úspěšnému dorozumívání s nemocným dítětem. Snažte se vyvarovat nadbytečného stresu a frustrace, které by mohly situaci ještě zhoršit. Pokud máte pocit, že komunikace není úspěšná, neváhejte vyhledat odbornou pomoc od psychologa či terapeuta specializujícího se na tuto problematiku. Rozhodně sami nic neuspěchejte a na dítě netlačte.
Poruchy chování a jak se jim vyvarovat?
Děti s ADHD a autismem často trpí poruchami chování, které mohou být pro rodiče velmi náročné. Mnoho rodičů je zoufalých, své dítě nezvládají a často řeší velmi radikální až ukvapené rozhodnutí. Je velmi těžké radit, jak se k těmto dětem chovat, protože jednotný návod určitě neexistuje. Jsou však vepsána jistá základní pravidla, jejichž dodržování pomůže ke zlepšení komunikace. Mezi nejčastější poruchy chování patří hyperaktivita, impulsivita, nedostatek pozornosti a sociální izolace. Tyto poruchy mohou vést k problémům ve škole i v rodině a ztížit tak život dítěte i jeho okolí. Hyperaktivita se projevuje nadměrným pohybem, neklidem a neschopností udržet pozornost na jednom místě.
Impulsivní chování pak zahrnuje například řečnické přerušování ostatních lidí nebo nedodržování pravidel. Nedostatek pozornosti se projevuje tím, že dítě má potíže soustředit se na úkoly a snadno se rozptyluje. Sociální izolace je dalším problémem spojeným s ADHD a autismem – dítě nemusí umět navazovat kontakt s vrstevníky ani si najít společné zájmy. Všechny tyto poruchy chování jsou pro rodiče velmi stresujícím faktorem v péči o nemocné dítě s ADHD či autismem. Je proto nutné hledat vhodnou terapii a podporu od odborných pracovníků jako jsou psychologové, pedagogové nebo psychiatři.
Děti bývají nepochopené
Ve své praxi a životě se celkově dostávám k závěru, že děti, které trpí autismem, ADHD, nebo obojím najednou, jsou ve společnosti často nepochopené. V obchodě se začne vztekat malé dítě, které řve, mlátí do všeho a pak si sedne na zem a protestuje. Nad ním shlíží zoufalá matka, která neví, co má dělat a zoufale se modlí, aby dítě přestalo trucovat a poslouchalo. Volí velmi emočně nevhodnou komunikaci, která dítě ještě více stresuje. Přihlížející chodí kolem a říkají sí, jaký je to spratek. Ale to není správně. Dítě za své jednání nemůže, dítě se cítí nepochopeno, samo je zoufalé a jen volá o pomoc. A to samé se stává i ve škole či školce. Učitelky jsou mnohdy zcela neuvědomělé a neví, že takové dítě potřebuje zcela jiný přístup. Pak se také stává, že je Pepíček Okurka vůbec neposlouchá, oni volají rodičům, kteří se jim snaží vysvětlit, že jejich dítě má ADHD a potřebuje klidnější přístup, načež jim učitelka odvětí, že na to nemá čas. Z mého pohledu je tedy zcela důležité si uvědomit, že tyto děti za své chování nemohou a je třeba tyto onemocnění dát více do podvědomí lidí.
Zdroje: autorský text, názory a dotazy rodičů
Další zdroje: nzip.cz, atypmagazin.cz, Vitalia.cz
