Článek
Lámací kolo známé také jako mučící kolo, je jedním z nejhrozivějších způsobů popravy minulého století. Bylo vyhrazeno především pro ty nejhorší zločince a jeho účelem bylo způsobit co největší bolest a utrpení, často před zraky velkého a posmívajícího se davu prostých lidí.
Odsouzenci k tomuto trestu byli buď lámáni kolem samotným, nebo lámáni na kole. V prvním případě kat upustil na oběť kolo, aby jí zlomil všechny kosti. V druhém případě byla oběť přivázána ke kolu, aby jí kat mohl systematicky lámat kosti palicí. To znamená, že do oběti několikrát tvrdě uhodil. Poté byla oběť ponechána na kole několik hodin nebo dokonce dní, přičemž její zlomené končetiny byly hrůzně propleteny v paprscích kola. Odsouzení lidé navíc umírali v krutých bolestech, po několik hodin či dnů, a to vše před zraky mnoha lidí.
Lámací kolo ve starověkém Římě
Používání lámacího kola jako způsobu popravy se datuje již do doby Římské říše, do doby císaře Commoda, syna Marka Aurelia. Jak píše Geoffrey Abbott ve své knize What a Way to Go: The Guillotine, the Pendulum, Římané používali toto kolo jako nástroj k působení silné bolesti. Popravčí připevnil odsouzence k lavici a na jeho tělo přiložil kolo s železnými přírubami. Poté do oběti několikrát po sobě udeřil kladivem, přičemž začal u kotníků a postupoval směrem nahoru.
Římané obvykle používali kolo jako trest pro otroky a křesťany - ve víře, že zabrání vzkříšení - a brzy přišli s novými ozdobami lámacího kola. Jak píše Abbott, oběti byly někdy zavěšeny vertikálně, čelem ke kolu, nebo byly přivázány ke kolu samotnému či po jeho obvodu. V posledním případě kati někdy pod kolem zapalovali oheň. To vše sloužilo jako výstraha pro ostatní, aby věděli, co je čeká v případě porušení zákona a pravidel.
Odsouzený se položil břichem dolů na desku a následně mu byly končetiny přivázány ke čtyřem kolíkům. Kat ho poté těžkým kolem udeřil dvakrát na každou ruku a nohu. Poslední rána byla směřována na páteř.
Lámací kolo ve středověku
Ve středověku byly desítky lidí po celé Evropě - a v některých částech Asie - odsouzeny k smrti lámacím kolem. V tu dobu jeden z nejkrutějších trestů všech dob. Například v Curychu v 15. století existovala metodika používající lámací kolo. Podle sbírky History Collection byly oběti položeny obličejem na desku a kolo jim bylo položeno na záda.
Následně byli odsouzení lidé několikrát po sobě udeřeni celkem devětkrát - dvakrát do každé ruky a nohy a jednou do páteře. Poté bylo jejich zlomené tělo propleteno paprsky kola, často ještě za života. Kolo se pak připevnilo ke kůlu a zapíchlo do země, aby se umírající oběť ukázala všem kolemjdoucím. Ve Francii mezitím kati často otáčeli kolem, zatímco vězni byli připevněni k vnějšímu obvodu. Při tomto rituálu je mnohokrát uhodili palicí do těla. Počet ran, které dostali, určoval soud, každý případ samostatně, přičemž za drobné prohřešky dostávali jednu nebo dvě rány před usmrcením. Poslední smrtelná rána do krku nebo hrudi se začala nazývat coups de grâce neboli rána z milosti.
Naposledy bylo použito v roce 1788
Lámací kolo bylo ve Francii naposledy použito v roce 1788, ale jinde v Evropě a v některých částech Jižní Ameriky se používalo i na začátku 19. století. Po stovky let lámací kolo představovalo jednu z nejhrozivějších popravčích metod, jakou si lze představit. Většina lidí neměla to štěstí, že se pod nimi rozpadlo, jako se to stalo Kateřině Alexandrijské. Místo toho trpěli zlomeninami kostí a modlili se za převrat.
Na mučicím kole však nebyli zabíjeni pouze těžcí zločinci. V roce 2019 byly pod náměstím San Ambrogio v Miláně nalezeny kosterní pozůstatky muže, kterému mohlo být maximálně dvacet let. Radiochemické metody určily, že žil v letech 1290-1430 n. l. Podle vědců měl mladý muž systematická zranění na stejných místech v obou polovinách těla.
Zdroj: Alltheinteresting, History.uk
