Nadaná baletka stála jen pár metrů od plynové komory. Bez boje se nevzdala a zapsala se tím do dějin

Pro nás jméno Franceska Mannová není zřejmě nijak výrazně známé. Franceska byla polská baletka, která měla velmi silné židovské kořeny. Přibližně ve 30. letech 20. století vedla velmi úspěšný až honosný život. A to na tehdejší dobu bylo opravdu výjimečné. Přibližně od svých 10 let začala navštěvovat taneční školu, kde se rázem stala velmi oblíbenou a byla považována za jednu z nejnadanějších tanečnic tehdejší generace. Jenže pak přišla druhá světová válka, která nečekaně zamíchala kartami a obrátila život mladé umělkyně naruby.

Když Němci v roce 1939 napadli Polsko, rodnou zemi mladé Francesky, bylo jí pouhých 22 let. I ve svém velmi mladém věku však byla velmi známou a úspěšnou umělkyní, která si svým talentem, pokorou a obličejem získala srdce každého. Jen těsně před vypuknutím války vyhrála soutěž a stala se čtvrtou nejlepší baletkou na světě. Ačkoli měla ve své komunitě poměrně výsadní postavení, nic ji nezachránilo před skutečností, že byla židovka. Stejně jako několik tisíc dalších židů, ji i její rodinu Němci zavřeli do varšavského ghetta, kde na všechny čekaly nepředstavitelné životní podmínky, hlad, bitky a na některé i smrt. To nejhorší mělo teprve přijít. Ghetto mělo být pouhým záchytným bodem, odkud Němci později posílali nevinné lidi do takzvaných pracovních táborů, kterými nebylo nic jiného než tábory smrti.

Franceska však již tehdy tušila, že v takzvaných pracovních táborech se určitě pracovat nebude. Byla si zcela jistá, že v tomto táboře na ní a několik dalších lidí čeká smrt. Proto si také byla zcela jistá, že musí něco udělat a pokusit se zachránit sebe i ostatní. V té době se po ghettu tajně šířily zprávy pomocí šifry s návody, jak se dostat na svobodu. A tak pro mnoho z nich začala vzkvétat naděje na nový a svobodný život. Proslýchalo se, že v Hotelu Polski dostanou židé pasy a doklady, které jim umožní dostat se do neutrálních částí světa, například do Jižní Ameriky nebo Švýcarska. Franceska a ostatní tomuto slibu naivně uvěřila a za svou záchranu dali překupníkům poslední našetřené peníze, které měli k dispozici.

V roce 1943 nastoupilo 1700 polských Židů do vlaku s jistotou, že se brzy ocitnou v Drážďanech, odkud měli dále pokračovat do Švýcarska. Tam na ně měla čekat vytoužená svoboda a volnost. Ale vše bylo jinak. Když vystoupili z vlaku, čekalo na ně velmi kruté prozření. Místo Drážďan a následné cesty do Švýcarska se ocitli v koncentračním táboře v Osvětimi. Baletka Francesca Mannová si v tu chvíli uvědomila, že se odtud nikdo živý nedostane. Ale i tak se rozhodne, že pokud toto měla být její poslední cesta, bez boje nezemře.

Když se ženy oddělily od mužů, byly odvedeny do místnosti, kde se měly svléknout do naha. Následně si Franceska všimla dvou nacistických důstojníků, Josefa Schillingera a Wilhelma Emmericha, kteří je pozorovali z prostoru mezi dveřmi. V tu chvíli se rozhodla jednat. Černovlasá kráska se chopila příležitosti a měla jediný cíl. Nacisty vlákat dovnitř a pomstít se. Proto se začala pomalu, svůdně svlékat a vyzvala k tomu i ostatní ženy. Nejprve si vyhrnula sukni, pak pomalým a ladným způsobem sundala halenku, opřela se o zeď a začala si sundavat své boty na podpatku. Tomuto nacisté nemohli odolat a do místnosti vkročili. Franceska pokračovala a když se k ní stráž přiblížila, sundala si botu a náhle udeřila Schillingera, jednoho z nejkrvavějších sadistů v táboře, podpatkem do hlavy. Vytáhla mu z pouzdra pistoli a třikrát vystřelila. Dvě kulky zasáhly Schillingera do břicha, třetí zasáhla Emmerichovu nohu.

Tento čin dodal odvahu ostatním ženám, které také začaly útočit na policisty. Podle jednoho z očitých svědků skončil jeden z nich s ustřeleným nosem, druhého rozzuřený dav skalpoval zaživa. Schillinger na následky zranění zemřel, zatímco Emmerichovi se podařilo ze zranění dostat. Když se po tomto útoku přibližovala další část vojáků, ženy věděly, že je to jejich konec. Vojáci ženy surově popadli za ramena a odvedli ven. Franceska se však nehodlala vzdát. Když viděla, že nemá šanci přežít, popadla Schillingerovu zbraň, namířila ji na sebe a vzala si život. Tento hrdinský čin slavné baletky tváří v tvář smrti sice nezachránil ji ani ostatní ženy, ale podpořil všechny vězně, kteří v táboře zůstali naživu.

Zdroje: Reflex.cz, Deník.cz, Dotyk.cz, Kafkadesk.org