Článek
Myslíme to dobře, ale opak se stane pravdou. Chceme své děti připravit do života co nejlépe, aby se nebály a aby zároveň uměly řešit těžké situace s klidnou hlavou. Jenže samo dítě občas nechápe, co po něm rodič chce. Je velmi důležité, aby si rodič uvědomil emoce svého dítěte a nebral je na lehkou váhu. Místo potlačování emocí bychom tedy měli dětem pomoci naučit se je zvládat a pracovat s nimi. Existuje však i mnoho frází, které mohou dítěti více uškodit, než ho utěšit. Ať už se to týká jakékoliv situace, je třeba mít na paměti, že dětská duše je velmi křehká a stačí opravdu málo a jejich sebevědomí klesne na bod mrazu. Máme ve zvyku svým dětem říkat jim fráze jako: „Neplač. To nic není. Nebuď naštvaný.“ Neradi je vidíme pod vlivem emocí a snažíme se je za každou cenu zastavit. Proč? Důvodů je několik, záleží na rodiči samotném a jeho vlastním dětství.
Chyba je především v rodičích
I když se to může zdát jako naprostá hloupost, první chyba může být u rodičů. Ti sami zřejmě neměli v dětství příležitost projevit podobné emoce, nebo se v nich takovým chováním odhalují vlastní stará zranění, vyvozují možné důvody odborníci ze sdružení. Dalším důvodem může být to, že rodič sám nedokáže s takovými emocemi pracovat, nebo že se domnívá, že emoce dítěte jsou odrazem rodiče nebo dítěte samotného. Někteří mají také tendenci považovat takové chování za projev hrubosti či slabosti dítěte nebo se prostě obávají, že dítěti nedokážou pomoci.
Jenže ono je to celé tak trochu jinak. Zamyslete se a uvědomte si, že dítě tak trochu napodobuje své okolí. Je proto velmi důležité sám v sobě začít krizové situace řešit s nadhledem, nepanikařit a být v klidu. To, jak jednají dospělí se následně odrazí na jejich dětech. Děti mají obrovskou vnitřní inteligenci, pokud jde o fyzické prožívání emocí, pokud do něj nezasahujeme, prožívají každou emoci přesně tak, jak potřebují a jak ji snesou, aby jim pomohla projít daným zážitkem.
A jaké fráze tedy k dítěti směrovat?
Pokud se vaše bojí, ať už jde o velkého psa, nepříjemného větru nebo bouřky, rozhodně mu neříkejte: „Neboj se. Nemáš se čeho bát.“ Tyto prosté fráze zkuste pozměnit a jednat především s klidným hlasem. Zkuste svému dítěti říct: Je to v pořádku, a tak to má být. Je důležité umět rozpoznat svůj strach, ale také vědět, že ho nemusíš poslouchat. Pokud se však dítě bojí situace v budoucnosti, například ho může čekat písemka nebo prezentace před třídou a dítě se bojí, jak to zvládne, rozhodně mu neříkejte, že bude vše v pořádku. Dítě by očekávalo, že se nic nestane a poté by zažívalo velké zklamání. Místo této otřepané fráze řekněte svému dítěti: „Všechno bude v pořádku. Pokud se to stane, společně to zvládneme.“
Pokud je vaše dítě smutné, neříkejte mu, že druhý den bude lépe. Sami víte, že tomu tak nemusí být. Raději mu řekněte: „Je to smutné, že? Je v pořádku plakat. Chceš, abych s tebou zůstala?“ Když se zlobí, neříkejte mu ať toho nechá a ať se uklidní. Místo toho mu řekněte: „Vidím, že se zlobíš. Co teď potřebuješ?“ Pokud jsou zklamaní, rozhodně neříkejte větu, že na tom nezáleží a povede se něco jiného. Svému dítěti zkuste říct motivující a zároveň uklidňující větu. „Řekněme, že to musí být těžké, tolik jste se snažili. Užijme si hezký den a příště to zkusíš znovu?“
Zdroje: TN.cz, Šancedětem.cz, Raisingchildren.com
