Článek
O granátovém jablku se hovoří i v řeckých bájích už více než 3000 let. Je symbolem plodnosti, blahobytu a krásy. Toto rajské či božské ovoce pochází z oblasti od Íránu po severní Indii, ale pěstuje se již celé věky ve Středomoří. Jde o jeden z prvních druhů ovoce, které člověk vůbec začal pěstovat. Sklízí se totiž více než tři tisíciletí. Granátové jablko roste na menším keřovitém stromu marhaníku granátovém.
Nikdo nesmí zemřít hlady
Aromatické jablko se sladkokyselou chutí je až 12 centimetrů velké a má neobvyklý vnitřek. Pod tlustou, tvrdou slupkou ukrývá až 12 pouzder, v nichž ve sladkém červeném, bílém či růžovém rosolovitém obalu najdeme semena. V jednom plodu jich bývá přes 600. Ale třeba v takové Arménii, kde je granátové jablko národním symbolem, jsou jeho pěstitelé skromnější. Zdejší legenda praví, že každý plod obsahuje 365 jader, tedy jedno pro každý den roku, aby nikdo nezemřel hlady. Granátová jablka jsou zmiňována i v Bibli a jsou od nepaměti součástí mytologie. Mimo jiné jej služebníci donesli Mojžíšovi na důkaz toho, jak úrodná je jejich země zaslíbená.
Žula a granát
I naši předci pochopili, že tato jablka velmi prospívají zdraví. Oplývají množstvím vitamínů, minerálů a stopových prvků a prokazatelně zvyšují imunitu. Obsahují více antioxidantů než zelený čas či červené víno. Navíc zlepšují hormonální rovnováhu žen. Látky obsažené ve šťávě působí i proti některým střevním parazitům. Díky poměrně vysokému obsahu hořčíku, draslíku a sodíku vítají šťávu z granátových jablek sportovci a lidé, kteří pracují ve vedrech a snadněji ztrácejí z těla minerály. O tom, jak bylo granátové jablko důležité svědčí i fakt, že základ latinského slova granatum se objeví v mnoha slovech.
Granatus dá základ slovu hranatý, tak totiž vypadá seschlé granátové jablko. Hornina granit neboli žula má základ v zrnitosti jablka. Drahokam pyrop neboli český granát se tak nazývá díky podobnosti s velikostí semen jablka, jejich tvarem i tmavočervenou barvu. Granátové jablko je heraldickým znakem i symbolem španělské Granady, kde se vždy hojně pěstovalo. I když jméno Granda pochází z arabštiny a mylně se zaměňuje s granátovým jablkem, jde jednoznačně o vznešené boží ovoce s korunkou.
