Článek
Až do jednoho dne, kdy u bytu paní Marie zazvonila sociální pracovnice, soudní vykonavatel a policie, kteří dceru odvezli do dětského domova. Naše čtenářka se rozhodla svěřit se svým emotivním příběhem všem čtenářům a prosí, aby každý po přečtení své dítě políbil a řekl mu, jak ho miluje! Ona se každý den ptá, proč se tohle muselo stát zrovna jí, která by za svoje dítě i dýchala… Je to osud, nebo nějaká vyšší moc?
„Začínal jeden krásný jarní den. Byl to pátek a ten den byla doma i malá Anežka. Ve škole totiž měla ředitelské volno. Společně jsme si naplánovaly celodenní výlet, na který jsme nestihly odjet. Kolem desáté hodiny někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a zůstala jsem naprosto v šoku. Za dveřmi stala sociální pracovnice, policie a kurátor, vůbec jsem nevěděla, co se děje, nic si nepamatuji. Otevřela jsem dveře a najednou prázdno. Složila jsem se na zem a pak mě museli probouzet, Anežka plakala, bylo to strašný.“
Dceru odvezli do děcáku, já chci vědět proč?
„Když jsem se dala trochu dohromady, dceru mi odvezli do dětského domova. Sociální pracovnice mi malou Anežku odebrala za údajné zanedbání výchovy. Nikomu jsem nikdy nic neudělala, vše dodržujeme, Anežka má dobré známky, chodí na kroužky, jezdíme na výlety, nestrádá. Nejhorší bylo, že se mnou nikdo nemluvil. Nikdo mi nic neřekl, na nic mě neupozornil. Já jsem se dostala na nejhorší dno, co snad může být. Volala jsem okamžitě právníkovi, který začal zjišťovat, co se děje. Jenže ten den už nám nikdo nic neřekl. Prostě to byl děs. Uteklo několik dlouhých týdnu a konečně jsme se dozvěděli, že Anežka byla odebrána za údajné zanedbání povinné školné docházky.“
Dcera paní Marie však měla ve škole velmi dobré známky, každou absenci měla omluvenou a nikdy neměla žádné potíže. Po nekonečném volání na všechny možné instituce a různým lidem se paní Marie konečně dočkala spravedlnosti. A jaký se dozvěděla výsledek? Zcela absurdní situaci, do které se ne svoji chybou dostala.
Sociální pracovnice pochybila!
Sociální pracovnice pochybila, došlo k administrativní chybě! Takový verdikt byl prohlášen u Okresního soudu, který okamžitě předběžné opatření na ústavní výchovu zrušil. Anežka šla ještě ten den z dětského domova domů a ta radost byla neskutečná. „Nemohla jsem věřit, že mám svou malou holčičku zpátky doma. Nemohla jsem ji pustit, pořád jsem ji jen držela a plakala. To byl snad stejný pocit, jako když se mi narodila a já ji poprvé držela v náručí. Jenže ty týdny odloučení nám nikdo nevrátí. A nejhorší na tom je, že má Anežka do konce života zničenou psychiku a musí docházet k psychologovi. Bojí se každého zazvonění, bojí se chodit do školy, prostě má strach, že ji zase někdo odvede a nebude doma. Tohle je to nejhorší, co si jako rodič můžete zažít.“
Jak je to možné?
Na základně informací, které zjistil právní zástupce paní Marie, byla sociální pracovnice velmi mladá, nezkušená, a nedokázala správně vyhodnotit situaci. Po smrti manžela paní Marie a tatínka malé Anežky totiž do rodiny musela tato pracovnice pravidelně docházet na kontroly, jelikož rodina nebyla kompletní. To by nebyl žádný problém, pro paní Marii tato pracovnice za začátku představovala velkou podporu a také pomoc. Sama nedokázala dceři přesně vysvětlit, proč se tatínek domů nevrátí. Bylo to pro obě velmi náročné období. Jenže v ten moment ani jedna nevěděla, co je za pár měsíců bude čekat. Do dnešního dne se proto Marie ptá, jak je možné, že se vůbec něco takového může stát? Jak se to může stát osobě, která má takovou pravomoc a měla by mít i patřičné vzdělání? Bohužel, i tito pracovníci jsou pouze lidé, kteří se mohou mýlit.
Zdroje: Článek byl zpracován na základě rozhovoru s paní Marií, která si dále přeje zůstat v anonymitě.
Další použitý zdroj: Vzdělání sociálních pracovníků - mpsv.cz
