Článek
Mata Hari, vlastním jménem Margaretha Geertruida MacLeod, rozená Zelle, se narodila 7. srpna roku 1876 v Nizozemsku. Byla dcerou velice úspěšného otce, který podnikal v oboru výroby klobouků. Ten však během její puberty o veškeré rodinné peníze přišel. Tím se samotná Mata Hari stala obětí velmi nepříjemné rodinné situace, která vygradovala neustálými hádkami a stresem.
Její rodiče tuto situaci neustáli a po několika letech manželství se rozvedli. Mata po smrti své matky v 1891 žila u svých příbuzných. Později navštěvovala učitelskou školu v Leidenu a snila o tom, že se stane učitelkou tance. Tento sen jí však dlouho nevydržel. V roce 1895 se totiž provdala za kapitána Rudolpha MacLeoda, důstojníka holandské koloniální armády.
Přišla o dceru i manžela
Jejich vztah ale nebyl zalitý sluncem a ona v tomto toxickém vztahu trpěla. Údajně na ni byl hrubý, a dokonce ji měl nakazit syfilidou, což ji donutilo z tohoto vztahu po letech odejít. V letech 1897 až 1902 žili na Jávě a Sumatře. Měli spolu dvě děti, ale syn nečekaně zemřel, údajně otrávený chůvou, ačkoliv se objevily spekulace, že se od rodičů nakazil syfilidou. Po jejich rozvodu měla v péči jejich společnou dceru, ale bývalý manžel jí odmítl poskytnout jakoukoliv finanční péči, a nakonec si dceru vybojoval do svého opatrovnictví.
Margaretha tím byla naprosto zdrcená a v zoufalé snaze získat svou dceru zpět se rozhodla vydělávat si jako profesionální tanečnice. Profesionálně tančit začala v Paříži v roce 1905 pod jménem Lady MacLeod. Brzy se však přejmenovala na Mata Hari, což je malajský výraz pro Slunce (doslova „oko dne“). Byla vysoká, extrémně atraktivní, uměla východoindické tance a byla ochotná vystupovat na veřejnosti prakticky nahá. Zaznamenala tak okamžitý úspěch a její sláva se rozšířila i do dalších velkých měst. Měla mnoho milenců a mnozí z nich byli vojenští důstojníci.
Obviněna ze špionáže
Detaily o jejích aktivitách, které údajně souvisely se špionážemi, zůstaly až do dnešního dne obestřeny přísným tajemstvím. Podle dostupných zdrojů však Mata Hari koncem roku 1915, ještě v době, kdy žila v Haggu, dostala nabídku od honorárního německého konzula, že jí zaplatí za jakoukoli informaci, kterou získá na své další cestě do Francie. Na tuto nabídku kývla, a to vše pro vidinu zlepšení své finanční situace. Stále se zoufale snažila získat svou dceru nazpět.
Po nějaké době se však na její činnost zaměřila tehdejší tajná policie a po zatčení Francouzi přiznala, že peníze od německé strany dostala, ale poskytla pouze zastaralé informace. Podle prohlášení poté souhlasila, že bude působit jako francouzská špionka v Belgii okupované Němci. Francouzi po několika týdenních výsleších a vyšetřování začali Matu Hari podezřívat z vlastizrady, a tak byla 13. února roku 1917 zatčena a uvězněna. Úředníci ji poté obvinili ze špionážní aktivity jménem Německa, kvůli které zemřelo až 50 tisíc francouzských vojáků, ačkoliv pro toto tvrzení neexistovaly žádné důkazy.
Smrti hleděla do očí
15. října 1917 nastal její osudný den. Den, kdy byla popravena. Ještě před tím dostala do ruky pero, inkoust, papír a obálku. Směla před svou smrtí napsat dva dopisy. Urychleně na papír sepsala dva dopisy, pečlivě je zalepila a předala k odeslání. Následně si oblékla černé punčochy, vysoké podpatky a sametový plášť. „Jsem připravena,“ řekla a poté byla odvedena do staré pevnosti na předměstí Paříže. Bylo těsně po půl šesté ráno, když se postavila před popravčí četu dvanácti francouzských důstojníků s puškami. Mata Hari stála v klidu a odmítla kus bílé látky, kterým si měla zavázat oči se slovy: „Musím to nosit?“ Mata Hari své popravčí políbila a následně byla zastřelena.
Zdroje: Britannica, History.com, Time.com
