Podivné hlášení a nečekaná změna směru. Ztracený let MH 370 je největší leteckou záhadou v historii

Let společnosti Malaysia Airlines odstartoval z mezinárodního letiště v Kuala Lumpuru přesně v 0:41 místního času, a to dne 8. března 2014. Přibližně o 50 minut později došlo k poslednímu kontaktu mezi zemí a strojem, který byl v té době již ve výšce necelých 11 tisíc metrů. A od tohoto okamžiku se začala psát jedna z největších leteckých záhad v historii.

V kalendáři byla sobota a v Kuala Lumpuru byla klidná a jasná noc. Boeing 777-200ER, který odstartoval z místního mezinárodního letiště, provozovala společnost Malaysia Airlines, která má ve světě dobrou pověst a denně vypravuje lety do více než 50 destinací. Přestože letoun před několika měsíci procházel opravou kvůli poškozenému křídlu, byl schopen plného provozu, což potvrdila i generální inspekce z února 2014.

Stroj měl na palubě 227 cestujících, 10 letušek a dva piloty. 27letý první důstojník Fariq Hamid, který dokončoval svůj výcvik, aby se stal plně certifikovaným pilotem Boeingu 777, byl té noci pověřen řízením 74 metrů dlouhého letadla. Jeho školitelem byl velitel letadla Zaharie Ahmad Shah, který byl ve svých 53 letech jedním z nejstarších a nejspolehlivějších kapitánů společnosti Malaysia Airlines.

Cestující, z nichž většinu tvořili Číňané, ale také lidé z Malajsie, Francie, Nizozemska, Ruska, Íránu a Austrálie, se usadili tak, aby bylo vše připraveno ke startu. Letadlo se od dráhy oddělilo přesně 41 minut po půlnoci a let do čínské metropole měl trvat přibližně 6 hodin. Trvalo asi 20 minut, než piloti oznámili řídicí věži, že dosáhli standardní letové výšky 10 668 metrů. To vyvolává první významný otazník, protože v leteckém průmyslu je dobře známo, že vstup do určité výškové hladiny se nehlásí, protože je vše vidět na radaru. Naopak se oznamuje pouze změna výšky letu. Zkušený pilot jako Zaharie to však jistě musel vědět.

Hodiny ukazovaly 1:08 a letadlo právě opouštělo malajské hranice. Nad Jihočínským mořem došlo k další komunikaci mezi pozemní kontrolou a piloty, když boeing vstoupil do vietnamského vzdušného prostoru. „Malajsie tři sedm nula, kontaktujte Ho Či Minovo Město jedna dva nula devět. Dobrou noc,“ odpověděl Zaharie a dodal: „Dobrou noc. Malajsie tři-sedm-nula.“

V tuto chvíli to bylo naposledy, co se z kokpitu letadla ozval lidský hlas. Piloti měli navázat kontakt s Vietnamem, ale už se nikdy neozvali. Uplynulo několik minut a rutina se změnila v noční můru. Letadlo náhle zmizelo z radaru, jeho přijímač a multilaterační radarové zařízení byly od 1:22 vypnuté. Vietnamské řízení letového provozu se pokusilo navázat kontakt v 1:30, ale jediné, co se jim ozvalo do sluchátek, byla statická elektřina z mikrofonů. Letadlo s 239 lidmi na palubě se ztratilo z radarů nad Jihočínským mořem.

Počasí nebylo nijak neobvyklé, v oblasti nebylo hlášeno žádné jiné letadlo a technický stav Boeingu 777-200ER měl splňovat všechna kritéria. Letadlo se prostě vypařilo z oblohy, ale to je samozřejmě teorie, kterou letecký průmysl nikdy nezvažoval. Radary tedy začaly vysílat takzvané pingy, tedy pokus o navázání komunikace, ve směru letové frekvence malajsijského stroje. Všech 6 pokusů, které se uskutečnily v rozmezí 30 minut, bylo neúspěšných. Ironií osudu byl nad ránem vyslán pouze částečný ping na řídicí věž v opačném směru, tj. od letadla, což však nebylo nikdy vysvětleno ani objasněno.

V půl osmé ráno Malaysia Airlines prohlásily, že letadlo je ztraceno. Začala rozsáhlá záchranná operace, do níž se zapojily desítky lodí a letadel z 11 států. Boeing 777-200ER však nebyl nalezen, nebyly po něm žádné stopy. Stroj, považovaný za jeden z nejbezpečnějších a technologicky nejvyspělejších ve světě létání, se vypařil. Zůstala jen tragédie, která zničila rodiny na čtyřech kontinentech, píše web Collider.

Vyšetřovatelé se nejprve zaměřili na celou rádiovou komunikaci malajsijské věže s letadlem. Na základě některých údajů bylo zjištěno, že stroj nevysvětlitelně prudce zahnul doleva nad moře a chvíli letěl opačným směrem. Odtud letěl severozápadním směrem přes Melackou úžinu nad Andamanským mořem, kde v jasné tmě zmizel mimo dosah radarů. Tato část letu trvala více než hodinu a neměla znaky únosu nebo pilotní sebevraždy, s nimiž měli vyšetřovatelé zkušenosti.

Několik dní po zahájení pátrání se zjistilo, že mezi cestujícími jsou dva Íránci ve věku 18 a 29 let, kteří cestovali na falešné pasy s cílem dostat se do Německa přes Čínu. Do skládačky zapadli, až když úřady nemohly vyloučit jejich působení v teroristických organizacích. Paradoxně je nikdy nevyloučily, ale ani nepotvrdily, jak uvádí portál Style Caster.

Autorizované vyšetřovací týmy z celého světa shromažďovaly teorie, svědectví a snažily se přijít alespoň s jedním rozumným scénářem, co se té noci vlastně stalo. Existuje svědectví pracovníka na čínské ropné plošině, který hovořil o hořícím letadle ve velké výšce. Článek ve Wall Street Journal přinesl jiný pohled, protože podle amerických výpočtů letadlo letělo ještě několik hodin po ztrátě signálu. Zatímco možnost, že piloti dobrovolně vypnuli komunikační systémy a zmizeli z radarů se jevila jako nejpravděpodobnější, Malaysia Airlines uvedly, že neexistuje jiná teorie než ta, že se stroj z neznámých důvodů zřítil do moře a že všichni zahynuli.

Od zmizení probíhaly masivní akce pod i nad vodní hladinou, ale všechny byly marné. Čína, Malajsie a Austrálie na ně vynaložily stovky milionů, ale kromě falešných nálezů nebo hrubých odhadů se nikdy nic nenašlo. Některé země proto postupně ukončují záchranné mise, což však trápí zejména pozůstalé. Začátkem března se rozhodli požádat úřady, aby v létě 2023 zahájily další velké pátrání po zmizelém letadle.

Zdroj: The Guardian, Collider, Style Caster