Článek
Můj příběh začal náhodným setkáním s členy sektářské skupiny. Přišli s nabídkou společenství a podpory, která mi tehdy přišla lákavá. Protože jsem v tu dobu zažívala nepříjemné a velmi bolestné období, nedokázala jsem jsem racionálně rozeznat potencionální nebezpečí. Postupně mě zatahovali do svého světa, prezentovali mnoho slibů a zdůrazňovali, že právě oni mají klíč k mému štěstí.
Začalo to manipulací
Časem jsem si začala všímat, že mě sektáři začínají izolovat od mého běžného okolí. Byla jsem vedená k tomu, abych strávila co nejvíce času s členy sekty a odcizovala se od rodiny a přátel. Začala mi tvrdit, že právě má rodina je toxická a nikdy se s nimi nedokážu zbavit své bolesti. Manipulativní taktiky a sugestivní řeči se staly součástí mého každodenního života. Já jim postupně podlehla, nepřišlo mi na tom nic divného, oni to vážně s lidmi uměli.
Jenže tím to neskončilo, nabídli mi, abych se odstěhovala k nim na statek, pod záminkou toho, že budu na čerstvém vzduchu a v dobrých rukách. Sekta ovlivňovala mé rozhodování ve všech oblastech života. Byla jsem nucena přijímat některá rozhodnutí, která byla v souladu s jejich učením, a omezovala se mi svoboda volby. Souhlasila jsem se vším, poslouchala jako loutka, než mi to došlo. Jednoho dne jsem se probudila, neměla jsem u sebe žádný doklad, šperk, telefon, ani osobní oblečení. Dostala jsem jejich „teplákovku“ a tím to skončilo. Uvědomění přišlo v moment, kdy mi zmizelo i srdíčko po mé zesnulé mamince, které mi dala přes svou smrtí. Právě od té doby jsem bojovala s depresemi a začala jsem být takto zranitelná.
Rozhodnutí utéct
Po čase jsem začala vnímat nesoulad mezi tím, co jsem cítila a co mi bylo vnucováno. Proto jsem přemýšlela, jak se z jejich spárů vymanit. Dobrovolně to nešlo, statek byl zamčený, na okně mříže. Nebyla jediná šance útěku. Proto jsem přistoupila na jejich hru. Řekla jsem, že bych věděla o někom, kdo by se chtěl do naší skupiny přidat. Nejdříve pochybovali, ale protože jsem nikdy nedělala problémy, v doprovodu dalšího člena mě pustili, abych svého „tatínka“ přivedla do jejich světa. Jela jsem za tatínkem a naštěstí doma byl i přítel. Oba v ten moment pochopili, co se děje. Mě ani mou kolegyni ze sekty už nepustili. Ta si ale vůbec neuvědomovala, do čeho se dostala. Nakonec skončila na psychiatrické léčebně.
A co jsem tímto příběhem chtěla říct? Pokud zrovna zažíváte to nejbolestnější období, nenechte se snadno přemluvit k něčemu, co vám zároveň přijde divné. Mě ve svém zajetí drželi půl roku, někoho celý život. Buďte na sebe opatrní.
