Článek
Potraty jsou i v dnešní době velmi závažné téma, které se vyskytovalo již v dávné historii. Ženy byly kvůli těhotenství často vydány na pospas osudu, a proto se uchylovaly k zoufalým činům, aby se zbavily své životní zátěže. Jednou z nejhorších variant byla konzumace vody s olovem, nebo metoda, kdy se ženy nechaly dobrovolně mlátit do břicha. Historie těchto činů je plná tragédií a utrpení.
Ženy pro potrat mnohdy zvolily drastický způsob
Tragické osudy zoufalých žen, které se snažily potratit, pronásledují lidskou historii již od raného středověku. Mnohé z těchto žen se uchýlily k nesmírně nebezpečným metodám, aby se nechtěného potomka zbavily. Například ve starověkém Římě zoufalé ženy pily vodu s olovem, aby takzvaně svévolně potratily. Jiné ženy se nechávaly mlátit do břicha od náhodných mužů, kterým za tento čin ze zoufalství zaplatily. Jsou to velmi kruté a nebezpečné postupy, které mohly mít tragické následky. Mnoho žen kvůli těmto metodám přišlo o život. Všechny tyto trágické příběhy dokazují, jak zoufalé ženy byly v minulosti, když se snažily potratit. Nebyly schopny využít moderní medicíny a narazily na společenské a historické předsudky.
Potraty vykonávaly porodní báby i příbuzní
Ve středověku i krátce poté prováděly tajné a nezákonné potraty porodní báby bez jakékoliv odbornější asistence nebo vzdělání. Někdy se této činnosti říkalo andělíčkářství. Není třeba připomínat, že šlo o velmi bolestivý a riskantní zákrok. Přesto jej ze zoufalství ženy riskovaly celá staletí. Pokud ale žena žádnou porodní bábu nesehnala, nezdráhala se poprosit svou známou, nebo dokonce matku. Matka dceři ve většině případů pomohla, ale poté ji za tento čin čekal krutý trest. Pokud byla žena prozrazena, potrestán byl každý, kdo se tohoto aktu zúčastnil.
Přísné tresty za potrat
Přerušení těhotenství bylo tehdejší církví chápáno jako nejtěžší zločin a podle toho bylo trestáno. Nikdo nebral v potaz, zda dítě vzešlo ze znásilnění. Pro církev byla žena těhotná a zrodil se v ní nový život. V tomto ohledu neměl pro rodičky nikdo pochopení. Pokud se žena rozhodla pro potrat, byla mnohokrát pohřbena zaživa, což prý adekvátně odpovídalo trestu za potrat. Jinde se ženám probodávalo srdce, stínaly se hlavy, ale byly také upalovány. Vše z jediného důvodu. Aby ženy pocítily stejnou bolest jako jejich zavražděné dítě.
O něco mírnější tresty padaly v novověku. Svoji roli totiž sehrál stupeň zralosti plodu. Jestliže šlo o plod, který ještě takzvaně neměl duši, jednalo se taktéž o polehčující okolnost. Ačkoliv jednotný vzorec trestů neexistoval, většina teologů a lékařů se shodovala na tom, že k oduševnění plodu dochází mezi třicátým pátým a čtyřicátým pátým dnem od početí. Za méně závažný čin se považovalo usmrcení deformovaného plodu. Takový plod byl dle tehdejších zákonů pro společnost neužitečným.
Zdroje: Shareok, ScientificAmerican, History
