Potřel se hořčicí a octem, aby ho psi nenašli. Rudolf utekl před komunismem v rakvi zahrabané v uhlí

Rudolf Krejčí se obával, že ho jednoho dne objeví komunistická tajná policie, před kterou utekl a pět let se skrýval v malé komůrce v domě svých rodičů. Když už nevěděl, jak dál, rozhodl se utéct na Západ. Jeho otec, který byl železničářem, přišel s odvážným nápadem. Napadlo ho, že by mohl syna ukrýt ve vagonu plném uhlí. Byl to odvážný plán; železnice byla přísně střežená, každý vlak kontrolovali pohraničníci se psy a uhlí se pro jistotu napichovalo na železo.

Rudolf v pořadu Babylon vzpomínal, že se narodil v roce 1929 v Hruškách u Břeclavi, v pravděpodobně nejledovějším roce 20. století. „Jsem moravský Slovák a narodil jsem se, když teploměr ukazoval 30 pod nulou,“ vzpomínal. Jeho matka byla Slovenka, vyučená kuchařka, a otec železničář, který uměl perfektně německy.

Rudolf Krejčí zdědil po otci jazykový talent a naučil se komunikovat německy, rusky, francouzsky, anglicky a staroslověnsky. Jako dítě se zajímal o vše od hudby přes vědu až po politiku. Teprve jako teenager se za druhé světové války zapojil do odboje, v němž málem přišel o život.

Již na konci války objevil se svým kamarádem Antonínem obrněné vozidlo a rozhodl se ho převzít. Vlezli do něj a nastartovali. Jak vzpomínal v knize Studia philosophica, najednou se za zatáčkou objevili esesáci a mířili přímo k nim. Začali po nich střílet ze samopalů, kulky jim svištěly kolem uší. Chlapci rychle vyskočili z vozu a utíkali jako o život do blízkého lesa. Rudolf neváhal a po fašistech začal bojovat i s komunisty. Každou noc tajně roznášel plakáty po celém městě a tajní policisté v civilu ho sledovali na každém kroku. Estébáci zatkli všechny brněnské studentské odbojáře kromě jednoho - Rudolfa Krejčího.

Jeho otec ho chtěl ukrýt do uhlí ve vagonu, který jel přes hranice do Itálie. Všechny vlaky však musely projíždět zvláštní branou, kde je pečlivě kontrolovali psi a lidé. Někteří vojáci dokonce do uhlí šťouchali ocelovými tyčemi, aby zjistili, zda se v něm neskrývá zrádce státu. Aby se útěk podařil, muselo být vše dokonalé. S otcem vyrobili rakev, kterou ponořili do uhlí. Věděli, že rakev musí být v dostatečné hloubce, ale zároveň bude muset mít Rudolf dostatek kyslíku k dýchání. A pak se ještě musel nějak dostat ven. Naštěstí měl táta všechno dokonale vymyšlené.

V den útěku se Rudolf potřel hořčicí a octem, aby ho necítili psi. Táta Rudolfovi pomohl schovat se v uhlí na brněnském nádraží a vlak se vydal na jihovýchod. Vlak projel obcí Hrušky, kde se Rudolf narodil, a pak dorazil do Břeclavi. Tam na něj opět čekal otec, který zaklepal na vagón a zavolal: „Tak, chlapče, už jsi na vlastních nohou. Doufám, že nás nezklameš.“ Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Vlak zastavil na hranicích a vojenští psi se psovodi ho okamžitě začali prohledávat. Jeden pes očichal místo přímo nad Rudolfem, který ve tmě právě zadržoval dech. Ocet a hořčice udělaly své, pes jen trochu zaštěkal a skočil do dalšího vagonu. Vlak se rozjel, Rudolf dojel do Vídně, kde vyskočil z vlaku, požádal o azyl a přes Svobodnou Evropu předal vzkaz rodičům. Heslo bylo jednoduché. Halen je v pořádku.

Rudolf, nebo Rudy, jak mu říkali přátelé, zemřel v roce 2018 ve věku 89 let a podle jeho známých byl celý život srdečný a laskavý. Jeho veselá povaha byla stálá a nakažlivá. Dokázal rozzářit místnost svýma jiskřivýma modrýma očima, suchým humorem, živou gestikulací a hypnotickým vyprávěním. S manželkou Helene vychovali čtyři děti, kterým po celý život vštěpovali hodnoty rodiny a svobody. Takovou svobodu, o které Rudolf snil, když ležel v rakvi ve vagonu plném uhlí.