Článek
Pokusu o vůbec první převrat, který měl zapříčinit rozpad Komunistické strany Sovětského svazu, předcházelo pořádné fiasko. O tuto akci se zasloužil osmičlenný tým pučistického výboru, který vedl tehdejší viceprezident Gennadijam Janajev. Celá tato akce později nepřímo způsobila rozpad Svazu sovětských socialistických republik.
19. srpen jako symbol změny
Vše začalo 19. srpna ráno. V ten moment sovětský rozhlas a všechny televize oznámily široké veřejnosti informace o tom, že v zemi převzal moc Státní výbor pro výjimečný stav. Byl to okamžik, kdy se budoucnost Sovětského svazu ocitla na opravdu tenkém ledě. Ráno 19. srpna 1991 zorganizovala skupina zastánců tvrdé stranické linie pod vedením sovětské tajné služby KGB převrat proti reformám Michaila Gorbačova a pokusila se chopit moci. V čele této skupiny byl budoucí ruský prezident Boris Jelcin. Členové pučistického výboru jako jeden z důvodů uvedli Gorbačovovu neschopnost vládnout kvůli jeho zdravotnímu stavu.
Gorbačov si užíval dovolenou
Jenže informace o tom, že se jeho stav vážný, byla falešná. Gorbačov si v té době užíval dovolenou na Krymu a byl zcela zdráv. Problém byl někde jinde. Gorbačov byl totiž ve svém letním sídle držen v zajetí do té doby, co odmítl schválit vyhlášení výjimečného stavu a předat své pravomoci viceprezidentovi. V té době mezi lidmi panovala obava z toho, co bude. Napjaté vztahy mezi Jelcinem a Gorbačovem byly leckdy k nesnesení. Po oznámení převzetí moci vyhlásili pučisté v některých částech říše výjimečný stav. Od této chvíle začal být nejen tisk, ale i státní televize cenzurovány a do Moskvy rázem přijeli tanky, které zablokovaly přístupové cesty, zejména k takzvanému Bílému domu, sídlu ruského parlamentu. Desetitisíce Moskvanů se shromáždily kolem budovy a začaly stavět barikády na ochranu ruského prezidenta Borise Jelcina, který se postavil do čela.
Jelcin se stal hrdinou
Jelcin se rozhodl vzdorovat a odmítl podepsat svou účast ve výboru pro výjimečný stav. Dále všechny občany vyzval k občanské neposlušnosti a vydal dekret, který rozpustil všechny sovětské výkonné orgány. To se výboru nelíbilo a proto druhý den Jelcina označili za zločince. Osm členů pučistického výboru a pět vysokých úředníků s nimi spojených skončilo ve vazbě. Hrdinou se nakonec stal tehdejší ruský prezident Boris Jelcin, který vedl spontánní odpor proti pučistům. Odmítal se jim podřídit a rozhodl se bojovat proti nim. A jak se mu to vlastně povedlo? Postavil se do čela jednoho ze sovětských tanků a začal na celý svět působit jako hlavní obránce ruské demokracie. Promlouval k lidu a varoval je před tím, co je proti nim chystá. Tím na druhou stranu odsunul tehdejšího komunistického prezidenta Gorbačova, který nedokázal dostatečně odsoudit roli Komunistické strany Sovětského svazu.
Zdroje: Deník, Rozhlas, HN Historie
