Článek
Tým německých a rakouských vědců zaujal nález mumifikovaného kojence - jediného dítěte v hrobce a jediného těla, které tam nebylo uloženo v honosné kovové rakvi, ale pouze v rakvi dřevěné a zcela bez jakéhokoliv nápisu prozrazujícího jeho totožnost.
Dítě navíc nebylo mumifikováno náročným způsobem. Zařídila to sama příroda, přesněji řečeno příznivé mikroklima v hrobce. Dobře zachované ostatky považovali badatelé za potenciální zdroj cenných informací o životě, smrti a v neposlední řadě i identitě dítěte.
Nápadné deformace
Vědci pod vedením Andrease Nerlicha z Akademické kliniky Mnichov-Bogenhausen odebrali vzorky zachovalých měkkých tkání a tělo zkoumali pomocí počítačové tomografie, která jim virtuálně umožnila provést virtuální pitvu. Kromě přírodovědného výzkumu si pomáhali studiem historických písemných záznamů. Ať už se týkaly samotné krypty, nebo rodiny Starhembergů.
Zkoumáním kostí a zubů se jim podařilo zjistit, že dítě zemřelo ve věku přibližně jednoho roku. Měkké tkáně ukazovaly na obezitu. Podrobný pohled na stav kostí však přinesl paradoxní zjištění - navzdory více než bohaté stravě chlapce trápil výrazný nedostatek některých potřebných živin. Svědčí o tom například deformace žeber do podoby tzv. rachitické růžice. Ta je typicky způsobena akutním nedostatkem vitaminu D nebo vitaminu C.
Nový pohled
„Spojení obezity se závažným nedostatkem vitamínů lze vysvětlit pouze tím, že chlapec obecně dostával relativně dobrou stravu, ale byl téměř zcela zbaven kontaktu se slunečními paprsky,“ říká vědec Andreas Nerlich. „To znamená, že musíme přehodnotit náš pohled na podmínky, v nichž žily děti šlechticů v období renesance, ale i v dřívějších obdobích.“
Vědec dodává, že počítačová tomografie odhalila také stopy po zápalu plic, který nakonec dítě zřejmě připravil o život. Vzhledem k tomu, že křivice výrazně zvyšuje náchylnost a zranitelnost vůči tomuto onemocnění, dospěl on a jeho kolegové k závěru, že právě nedostatek slunečního světla významně přispěl k chlapcově předčasné smrti.
Při snaze odhalit identitu dítěte badatele nejprve zaujala deformace lebky způsobená nevhodnými rozměry rakve. Tato skutečnost, stejně jako dřevěná, nikoli kovová konstrukce rakve, v nich vyvolala pochybnosti o urozeném původu malého nebožtíka. Další výzkumy však ukázaly, že chlapec byl pohřben v drahém hedvábném kabátu.
Historické záznamy navíc ukazují, že v kryptě byli pohřbeni pouze členové rodu Starhembergů. Ve skutečnosti zde odpočívali jen ti nejvýznamnější z nich - nositelé hraběcího titulu a jejich manželky. Podle německo-rakouského týmu vědců to znamená, že chlapec s největší pravděpodobností představoval prvorozeného syna některého z historicky doložených členů rodu Starhembergů.
Radiokarbonové datování ostatků ukazuje, že dítě bylo pohřbeno mezi lety 1550 a 1635. Písemné záznamy umožňují toto rozmezí zúžit, neboť ukazují, že tělo bylo uloženo až po renovaci krypty kolem roku 1600. Podle badatelů tak zbývá jediný kandidát. Chlapec v hedvábném kabátku byl s největší pravděpodobností Reichard Wilhelm (1625-1626). Rodina ho tedy pohřbila vedle jeho jmenovce a dědečka, hraběte Reicharda Starhemberga.
