Článek
Děti se ošívaly, nebavilo je čekat na zadané úkoly. Všichni byli připravení v dole Huskar plnit zadané úkoly. Tenhle důl nemají rádi, protože pro ně znamená samou dřinu a žádný odpočinek. V ten moment někteří z nich dostali osudný nápad. Ale nepředbíhejme. Podívejme se společně na příběh malých otroků.
Děti jako otroci
Pro prudký průmyslový rozvoj v první polovině 19. století byla bohužel typická i dětská otročina. Děti byly využívané především jako levná pracovní síla, která nevyžaduje větší pozornosti a péče. Už sedmileté děti běžně pomáhaly v práci svým rodičům, často ale fungovaly jako nekvalifikovaná pracovní síla i bez jejich dohledu. Dětská práce byla využívaná v textilním průmyslu, ve sklářství, v hornictví, většinou bez jakýchkoli omezení. V Británii to změnila až děsivá tragédie. Blesky rozsvěcovaly oblohu, z níž začalo hustě pršet. V létě roku 1838 Velkou Británii trápily extrémní přívalové deště. To ovšem neznamenalo, že by se ve zdejších uhelných dolech přestalo pracovat. Nejen dospělí, ale především děti musely brzy ráno do svého zaměstnání. V tehdejší době se na vzdělávání mladistvých nedbalo, prioritou byla práce, kterou děti dokázaly zastat mnohem lépe, než dospělí. Na počátku 19. století tedy nic neobvyklého. Děti dřely každý den do úmoru a domů se vracely špinavé a unavené, na hraní s kamarády jim nezbýval ani čas a ani síla. Mnozí z nich byli mladší deseti let.
V místě tragédie je do dnešního dne postaven památník, který připomíná dětské oběti této nešťastné události.
Slunečný den se rychle změnil v horor
Ráno 4. července počasí slibovalo slunečný den plný modré oblohy. Ten se nakonec zvrtl, když se kolem druhé hodiny odpolední počasí rapidně změnilo. Ti, kteří zrovna nepracovali pod zemí sledovali mraky, které se na město hnaly neskutečnou rychlostí. Bouřka, která byla doprovázena kroupami, byla opravdu nebezpečná. Desítky dětí o tom, co se děje na zemi, nemělo ani ponětí, jelikož svědomitě odváděly svou práci. Z dolu Huskar se dalo dostat jedině pomocí parního stroje. Jenže právě ten zapříčinil nepříjemnou situaci. Když déšť uhasil oheň pod kotlem, z dolu vznikala dočasná past. Děti dostaly pokyn, aby zůstaly přesně tam, kde teď jsou. Proto si sedly vedle se na zem a čekaly. Všude kolem nich byla nepříjemná tma a ticho. Voda k nim prozatím nepronikala, a tak byly v bezpečí. Stačilo pár minut počkat a vše by bylo v pořádku.
Jeden hloupý nápad způsobil peklo
V ten moment jeden z malých horníků prozradil, že už ho nebaví čekat. Dostal nápad, že by všichni postupně mohli vylézt ven větrací šachtou. Zmiňovaná šachta vedla až do lesa a tím by se děti mohly dostat bezpečně na povrch. Děti ovšem netušily, že kvůli silnému dešti se rozvodnil lesní potok, který zaplavil vstup do šachty. Jeden z nich otevřel dveře šachty. Voda se prudkou rychlostí nahrnula dovnitř, přímo proti nic. 11 dívek a 15 chlapců ve věku od sedmi do 17 let se utopilo. Jsou mezi nimi často sourozenci, takže některé rodiny ztratily více dětí najednou. Pouze 14 malým horníkům se podařilo zavčas utéct do sousedního dolu Moorend a zachránily si tím svůj život. Zpráva o katastrofě v tomto dole významně otřásla britským veřejným míněním a vyvolala obrovské pobouření mezi prostým lidem, které nakonec přimělo britský parlament, aby změnil hornický zákon, jenž do té doby umožňoval zaměstnávat děti bez jakýchkoli omezení. Od roku 1842 tak bylo v Británii definitivně zakázáno pracovat pod zemí chlapcům mladším deseti let a všem dívkám.
Zdroje: PenistoneHistory, BBC, DailyTelegraph
