Článek
Na malém trajektu je kromě nás ještě několik lidí. Protože sedí v druhé části oddělené stěnou, můžeme se kochat výhledem na silnici z každé strany. Plujeme asi 10 minut, než trajekt zastaví a kormidelník s italským přízvukem hlasitě opakuje San Servolo, San Servolo. Tak se jmenuje malý benátský ostrov, na němž se více než dvě stě let nacházela psychiatrická léčebna, což dalo vzniknout nepříliš zdvořilé přezdívce Ostrov bláznů. Od roku 1725 sem byli posíláni obyvatelé s duševními problémy z okolí Benátek. 26. října 1725 se stal vůbec prvním pacientem 32letý Lorenzo Stefani. Z nemocnice San Servole byl propuštěn až 30. září 1762.
Pitevna je jako z hororu
Pitevní stůl, nástroje, lebky a dokonce ani mozky ve vitríně nejsou žádné repliky. K uchování lidských tkání se v minulosti používalo několik metod. Jednou z nejrozšířenějších bylo ponoření orgánu do formaldehydu nebo alkoholu. Tuto metodu používali i lékaři na ostrově San Servolo, aby se pokusili zjistit původ psychických problémů jednotlivých pacientů. Nyní používají k uchování tkání vystavených na ostrově San Servolo novější metodu zvanou plastinace. Její podstatou je odsátí vody a tuků a naplnění tkání plastickou látkou. Díky tomu vypadají části lidského těla poněkud uměle, ale neméně děsivě. Lékaři v nemocnici na ostrově San Servolo také pozorovali účinky nemocí na lidský organismus, jako je alkoholismus, syfilis a kdysi rozšířená pelagra.
V roce 1877 tvořili lidé s pelagrou téměř polovinu pacientů místního ústavu. Byli to typičtí chudí lidé, kteří trpěli nedostatkem niacinu, protože jedli výhradně kukuřici. Pro tuto nemoc byla specifická zhrublá kůže, zažívací potíže a zmatené chování. Neléčená pelagra mohla často skončit smrtí. Vzhledem k tehdejším možnostem léčby nám při pomyšlení na následky nemoci běhá mráz po zádech.
Nástroje, které se na tomto děsivém místě uchovaly
Polévání ledovou vodou bylo běžné
Jednou z nejznámějších forem léčby, která se používala na San Servolu, byla vodoléčba. Při této terapii se pacienti střídavě polévali studenou a teplou vodou. Běžné byly jak sprchy, tak koupele. Při takzvané akutní mánii byl pacient sedící v teplé vaně poléván vodou o teplotě 3 až 5 °C. Psychiatr Jean Etienne Dominique Esquirol v roce 1838 napsal, že silné proudy ledové vody se používaly také jako účinný represivní prostředek k utišení vzteku a přimění pacienta k poslušnosti. V některých případech se k tomuto účelu používala také tzv. svěrací kazajka. Mezi další metody patřila v neposlední řadě farmakoterapie, muzikoterapie, elektrokonvulzivní terapie (známá jako elektrošoková terapie) a ergoterapie. Prosdocimo Salerio, ředitel léčebného centra Prosdocimo Salerio tvrdil, že pacient se při ní rozptyluje od svých bludů.
Umístěna zde byla manželka Mussoliniho či Casanova
Jednou z prominentních pacientek ostrova byla Ida Dalse, manželka fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Ten ji nechal uvěznit, aby se mohl podruhé oženit. Později byla převezena na ostrov San Clemente pro ženské pacientky, kde v roce 1937 zemřela. Sanatorium San Servola bylo oficiálně uzavřeno v roce 1978; na jeho místě je nyní univerzita. Mezi slavnými odsouzenci v palácových kobkách byl i legendární sukničkář Giacomo Casanova, který jako jeden z mála ze své cely utekl. Jednou z nejznámějších částí vězení byla část zvaná Piombi, která se nacházela pod střechou paláce. Tamní cely měly olověný kryt, a proto byly zimy pro odsouzené mimořádně chladné a léta horká. V této části si v 18. století odpykával trest také Casanova.
Prokletý dům nebo nešťastná úmrtí?
K psychiatrické léčebně se také pojí zástavba s názvem Palazzo Dario. Vypadá docela obyčejně a na první pohled nijak nevybočuje z okolní zástavby. Více než 500 let starý Palazzo Dario má však pohnutou historii. Na přelomu 21. století údajně plánoval palác koupit filmový režisér Woody Allen, ale když se dozvěděl o jeho prokletí, dal od něj raději ruce pryč. Vstup do paláce není povolen, takže jsme si ho prohlédli pouze zvenčí a přes mříže jsme viděli na zadní nádvoří. Byli jsme trochu zklamaní, že si ho můžeme prohlédnout jen takto, ale po přečtení dalších tragických osudů majitelů jsme byli přece jen trochu ohromeni.
Palazzo Dario byl postaven na konci 15. století. Po šlechtici Giovannim Dario, který zemřel přirozenou smrtí 5 let po postavení domu, zdědila palác jeho dcera Marietta a manžel Vincenzo. Zatímco Marietta údajně spáchala sebevraždu, Vincenzo byl ubodán. Jejich syn Vincenzo mladší rovněž zemřel násilnou smrtí. Údajné prokletí domu z 19. století prý přešlo na dalšího majitele, britského vědce Rawdona Browna, který musel nemovitost prodat kvůli finančním problémům. Později jej vlastnil americký milionář Charles Briggs, který uprchl do Mexika kvůli odhalení své, tehdy ještě kriminální, homosexuální orientace. Tam jeho partnerka spáchala sebevraždu.
Legenda o lékaři s vrtačkou
Podle legend však na místě nezabíjely jen nakažlivé nemoci, ale také jeden z lékařů, který psychiatrické pacienty mučil různými praktikami, včetně lobotomie. V budovách starého sanatoria se prý dodnes nacházejí staré vrtáky, kterými lidem dělal díry do těla. Jeho osud údajně zpečetili rozzlobení duchové, kteří ho ve 30. letech 20. století donutili spáchat sebevraždu. Budovy na místě jsou v dezolátním stavu
