Článek
Osud jí házel pod nohy mnoho klacků, ona se však rozhodla bojovat do posledních sil a nikdy se nevzdávat. Komunisté připravili Soňu Červenou o matku a manžela, později se rozhodla před tímto režimem utéct do zahraničí, kde se stala mimořádně známou a úspěšnou. I přesto však nezapomněla na hrůzy, které si za minulého režimu vytrpěla.
Těžké dětství
Soňa Červená se narodila v roce 1925 v Praze, kde také studovala. Její dětství nebylo jednoduché. Její otec, doktor práv Jiří Červený, byl totiž zakladatelem legendárního literárního kabaretu Červená sedma, takže si u nich doma podávali kliku spisovatel František Gellner, světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů či populární herec Eduard Kohout. Její rodiče se však po deseti letech soužití rozvedli a ona zůstala žít s matkou Žofií a starší sestrou Jiřinou. Pak přišla druhá světová válka a oba rodiče skončili v koncentračních táborech - otec v Terezíně, matka v Ravensbrücku. Od té doby neustále potkávala nacisty a nevěděla, co s í bude.
Matčina nejasná smrt
„Nezletilá dcera zůstala sama v bytě Na Struze 3, ale brzy dostala německé opatrovníky. Jejich syn ji údajně zneužíval,“ prozradila její blízká kamarádka. A přestože oba její rodiče válku přežili, přišla další rána. Její matka byla obviněna z kolaborace s nacisty. Nakonec souhlasila se spoluprací s StB, ale stejně byla znovu zatčena. Za nejasných okolností pak zemřela v pankrácké věznici. „Asi po dvou týdnech pátrání a nejistoty mi zavolal mladý student medicíny Jiří Filoun, syn bývalého klavíristy Rudé sedmy. Začal křičet, když mi řekl, že na pitevně možná mají maminčino mrtvé tělo. Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopila, jsem si jista, že ji komunisté zavraždili, chladnokrevně popravili, ale to se veřejně nikdy nedozvíme,“ vzpomínala v jednom ze svých rozhovorů Červená. Matku tajně pohřbila do hrobky na Vyšehradě, jinak by její tělo odvezli do hromadného hrobu.
Manžel utekl do zahraničí
Ani v lásce neměla štěstí. V roce 1948 emigroval její manžel, majitel čokoládovny František Slabý. Nastupující režim mu majetek znárodnil. „Náš vztah byl velmi hezký. Ale on jako majitel továrny a nepřítel režimu neměl jinou možnost než utéct,“ vzpomínala zpěvačka. Neodešla a manželé se už nikdy nesetkali. Jediné, co o něm Soňa Červená věděla, bylo, že odjel do Kanady. Své první operní angažmá získala v Brně. V roce 1954 hostovala na scéně pražského Stavovského divadla jako Cherubín v opeře Figarova svatba a vystoupila také jako Carmen ve Smetanově divadle v Praze.
Po delší hospitalizaci v jedné z pražských nemocnic dnes nad ránem pokojně ve věku 97 let odešla emeritní sólistka Národního divadla paní Soňa Červená. Čest její památce! 🖤
Posted by Národní divadlo on Saturday, May 6, 2023
Impulzivní odchod do Německa
StB se padesátých letech zaměřila na všechny úspěšné ženy i muže. Zajímal je nejen majetek, ale také jejich politické aktivity. V té době se ji ke spolupráci snažily získat východoněmecká Stasi i česká StB, která na ni vedla osobní svazek č. 10324 už od roku 1951. Neuspěla ani jedna. I když po únorovém převratu odmítla s manželem emigrovat, nakonec došlo i na ni. V roce 1958 přijala angažmá v Berlíně a v roce 1962 emigrovala do Západního Berlína posledním otevřeným průchodem v Berlínské zdi. Česko opustila jen se svou kabelkou a psem. „StB mi začala znepříjemňovat život, sledovali mě, znemožnili mi zpívat. Proto jsem se nakonec rozhodla odejít. Moje jméno bylo vymazáno z filmových titulků a rozhlasových nahrávek, bylo pro mě nebezpečno a já se bála, že bych mohla skončit jako moje maminka nebo manžel. O oba mě připravili a můj úspěch mi nevezmou,“ řekla ve svých vzpomínkách. Soňa Červená jednoduše nasedla do auta s několika věcmi, přesvědčila vojáka, aby ji pustil, a už se nevrátila. Červená žila v zahraničí asi 30 let. Stabilní angažmá v Západním Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem a San Francisku v USA jí přinášela jen nenáročné role. Hostovala však v desítkách rolí po celé západní Evropě a ve Spojených státech.
Pálila za sebou mosty
Jak sama říká, nikde si nevybudovala domov a nikde ho ani budovat nechtěla. Od té doby, co přišla o majetek a dědictví, nelpěla na ničem. Bála se, že pokud by něco koupila, něco pořídila nebo vybudovala, že by jí to zase vzali. Tak raději putovala světem s batohem, pár věcmi a klidem na duši. „Těch pár měsíců jsem si vždycky všechno jednoduše a pěkně zařídila, ale pak jsem odjela a všechno nechala za sebou. Vzala jsem si s sebou jen nejbližší věci, knihy, dopisy a klavírní výtahy,“ zavzpomínala na svůj život v zahraniční emigaraci.
Zdroje: Krajskélisty, Rozhlas, Forbes
