Článek
Kostel z jedenáctého století stojí asi sto kilometrů od Barcelony. Od roku 1962 je zatopený - v údolí byla vybudována velká vodní nádrž. Dnes je plná z méně než deseti procent a ještě nedávno stála zatopená budova vysoko nad hladinou vody. Důvodem je dlouhotrvající sucho, kterým Katalánsko, stejně jako další oblasti Španělska a jiné části Evropy, trpí. Nejvíce postižená je středomořská oblast, ale výrazné problémy má například i Francie a Německo. Suché a horké počasí postihuje také střed kontinentu včetně České republiky. Kombinace vysokých teplot a nízkých srážek znamená nízkou vlhkost půdy. Zemědělci musí zavlažovat - ale není čím.
Takto bývá kostel zatopený, pokud je vody více než dostatek.
To znamená nízké výnosy zejména u plodin, které jsou závislé na pravidelných srážkách nebo zavlažování. Tento problém je sice nejpalčivější v jižní Evropě, ale týká se i českých zemědělců. Zemědělskou produkci v České republice podle dostupných informací ohrožuje sucho. Problém nelze trvale řešit získáváním nových zdrojů sladké vody.
S dlouhotrvajícím suchem se zostřuje konkurence o zbývající zdroje. Města a průmysl spotřebovávají velké množství vody pro pitné a jiné účely. Je na ní závislý i celý energetický sektor. Nejen vodní elektrárny, ale nedostatek vody pro chlazení omezuje provoz i důležitých jaderných elektráren.
Francie tento problém řešila loni v létě a hrozí, že jej bude řešit znovu. Musí tak racionalizovat hospodaření s vodou, a to i v zemědělství. Ekologicky udržitelná produkce potravin není luxus, ale nutnost. To mimo jiné znamená radikální změnu zemědělské politiky a podporu zemědělců, a to jak evropských, tak národních. Jejich cílem bylo tradičně maximalizovat produkci, aniž by brali ohled na ekologické důsledky. Takový přístup bylo možné pochopit již před desítkami let.
Takto vypadá kostel dnes. Kolem něho je pouze suchá půda, na kterou turisté bez problémů vstoupí.
Dnes je však kontraproduktivní. Hlavním rizikovým faktorem v oblasti potravinové bezpečnosti je změna klimatu. Silná sucha nebo naopak přívalové deště, vlny veder a další extrémy počasí, které se budou na evropském kontinentu vyskytovat stále častěji, znamenají, že podpora zemědělců se musí zaměřit na dvě oblasti. První je snížení negativních dopadů zemědělství na životní prostředí (např. velkoplošné monokultury, intenzivní živočišná výroba) a druhou oblastí jeho přizpůsobení klimatickým změnám (zadržování vody v krajině, změna pěstovaných plodin atd.).
Zdroje: Aktuálně.cz, iRozhlas, Názor autora
