Článek
Na začátku prázdnin jsme se rozhodli procestovat Moravu. Naše první zastávka byly lázně Luhačovice, které se pyšní krásnou okolní krajinou, krásným parkem a dobře udržovanou kolonádou. A jako správní lázeňští hosté jsme ihned vyrazili na obhlídku. Prošli jsme se od hotelu mírným lesíkem, ve kterém vedla turistická stezka až do samotného centra. Tam nás zaujali pěkné obchůdky se suvenýry. Po dlouhé cestě jsme měli hlad a tak jsme zašli do místní pizzerie. Počasí nám přálo, slunko svítilo, nic nebránilo tomu posadit se na venkovní terásku. A tak jsme jedli, pili a odpočívali.
Ta prokletá kavárna…
Ale na jednom místě jsme do nekonečna sedět nemohli. Tak jsme se vydali o krok dále. Ale to by nebyla správná dovolená, abychom se nezastavili ještě na poobědové kafíčko se zmrzlinou. Dobrý nápad, pomysleli jsme si. Ještě před tím jsme stihli udělat několik fotografií v místním parku, ochutnali jsme místní léčivý pramen a vyslechli si od lázeňského správce jeho historii. Zajímavý příběh… A šli jsme dál. Uviděli jsme pěknou kavárnu, vešli jsme dovnitř a byli jsme nadšení.
Krásná rodinná kavárna s příjemnou obsluhou i posezením. Dali jsme si latté a zmrzlinový pohár. Byl výtečný. Vyzkoušeli jsme i šmoulí zmrzlinu, modrou jako azurové nebe. A po chvíli jsme pokračovali dále. Začala jsem na sobě pociťovat divné stavy nevolnosti. Návaly horka, bolest břicha, co budu dělat, pomyslela jsem si. No nic, šli jsme dále. Já cítila, že se děje něco špatného. Cestu na hotel určitě nezvládnu. Ale jak to vyřešit? Toalety nikde, nevím co dělat, panikařím…
Cedule gynekologie
V tu chvíli vidím na menší budově před námi ceduli gynekologie. Skvělé, pomyslela jsem si, protože zde určitě budou toalety. Stopadesátikilometrovou rychlostí jsem se vyřítila dovnitř a viděla nápis WC. Úleva, zamkla jsem dveře a bylo. Jenže po chvíli na mě někdo bouchá, přítel po chvíli píše SMS, že jsou to policisté, kteří chtějí zamknout budovu, nechápala jsem. Jenže gynekologie byla zrušena a namísto toho tu byla nově vybudovaná policejní stanice. Aha, říkám si, no, tak si počkáte, já teď nemůžu. Ale oni stále spěchali, chtěli odejít a já nemohla. Po nějaké době jsem otevřela dveře toalety a předemnou stáli dva mladí policisté, kteří vůbec nechápali. Ani jsem se nesnažila jim cokoliv říct, s červenými tvářemi jsem utekla pryč.
Po určité chvíli jsme se s manželem začali smát, protože takto jsme si začátek naší dovolené nepředstavovali. Nicméně, kdyby vás někde potkala stejná příhoda, raději se dvakrát podívejte, na jakou toaletu vlastně vstupujete. K takovému trapasu může dojít opravdu všude.
Zdroje: Autorský text, Luhačovice
