Článek
V ghettu a v nelidských podmínkách
Před druhou světovou válkou žilo ve Varšavě 375 000 Židů a byla druhým největším židovským centrem na světě po New Yorku. Židé tvořili více než 29 % obyvatel polského hlavního města. Varšava kapitulovala 28. září 1939, čtyři týdny po napadení Polska nacistickým Německem. Na nejvýznamnější svátek židovského kalendáře, Den smíření (Jom Kipur), byli varšavští Židé 12. října 1940 informováni o zřízení ghetta. Během dvou týdnů se všichni Židé museli přestěhovat na sever města, do centra bývalé židovské čtvrti. Ghetto bylo od okolního světa odděleno tři metry vysokou zdí zakončenou ostnatým drátem, jehož překročení se trestalo smrtí. Všichni varšavští Židé byli natěsnáni na území, které zabíralo pouze 2,4 % rozlohy města. Za zdmi ghetta žilo více než 450 000 lidí v nelidských podmínkách, bez práce a bez majetku. V průměru se v jedné místnosti tísnilo až sedm lidí.
Zpočátku se deportacím nikdo nebránil
Deportace do vyhlazovacích táborů, zejména do Treblinky, začaly 22. července 1942. Zpočátku se Židé transportům nijak nebránili. Domnívali se, že jsou odváženi do pracovních táborů, kde se jejich životy zase dostanou na slušnou úroveň. Mnozí se přihlásili dobrovolně, protože nacisté slíbili každému odcházejícímu tři bochníky chleba a jeden kilogram marmelády na cestu. Prakticky ihned po zahájení deportací vytvořilo několik skupin v ghettu společnou podzemní odbojovou organizaci Židovská bojová organizace (Żydowska Organizacja Bojowa). Ta se snažila informovat ostatní obyvatele ghetta o tragickém osudu deportovaných lidí, shromažďovala zbraně a připravovala se na ozbrojený odpor. Prvním velitelem organizace se stal Mordechaj Anielewicz a 18. ledna 1943 došlo k prvnímu ozbrojenému střetu s nacisty.
Likvidace jako dar Hitlerovi
Samotné povstání ve varšavském ghettu začalo v časných ranních hodinách 19. dubna 1943, v první den židovského svátku Pesach, kdy do ghetta vpochodovaly nacistické jednotky s cílem jeho likvidace. Heinrich Himmler, říšský ministr vnitra a organizátor masového vyvražďování Židů, hovořil o tom, že likvidaci ghetta věnuje Hitlerovi jako dárek k jeho 54. narozeninám, které měl následující den. Plán však nevyšel a celá akce se značně zkomplikovala. Nacisté u Židů narazili na tuhý odpor. A přestože bylo povstání předem odsouzeno k neúspěchu, Židé si raději zvolili smrt v boji než v plynových komorách.
Měsíc bojovali proti drtivé přesile
Obyvatelé ghetta odolávali drtivé přesile 28 dní až do 16. května 1943. V tento den německý velitel likvidace ghetta Jürgen Stroop prohlásil akci za ukončenou a nechal vyhodit do povětří velkou varšavskou synagogu na znamení zničení varšavských Židů. „Ve 20 hodin přestala bývalá židovská čtvrť Varšavy existovat. Celkem bylo zabaveno nebo odsunuto 56 065 Židů,“ napsal Stroop ve zprávě říšskému ministrovi vnitra Himmlerovi. Konce druhé světové války se dožilo pouze 11 500 židovských obyvatel Varšavy. Na památku povstání vznikl Památník hrdinů ghetta. Počátkem prosince 1970 obletěla svět fotografie západoněmeckého kancléře Willyho Brandta, jak klečí před Památníkem hrdinů ghetta ve Varšavě. Varšavské pokleknutí kancléře Brandta ze 7. prosince 1970 bylo vnímáno jako symbolická prosba o odpuštění německému národu za zvěrstva spáchaná nacisty během druhé světové války. Toto gesto se stalo jedním ze symbolů pokory a smíření.
Zdroje: iRozhlas, HistoryExtra, JHI.pl
