Článek
Archeologové z různých částí světa nalezli pod ruinami raně křesťanského kostela, který je umístěn v nejstarší části Istanbulu, kdysi hlavním městě Byzantské říše Konstantinopoli, podzemní prostory a tunel z doby přibližně před 1 500 lety. Účel skrytých staveb není zcela objasněn, ale pravděpodobně jsou součástí rozsáhlého kostela svatého Polyeukta, který se nachází nad nimi a který byl postaven v době, kdy město bylo centrem křesťanství, oficiálního náboženství říše.
Podzemní objekty se skládají ze dvou velkých komor propojených tunelem a zřejmě byly spojeny s hlavní komorou vedle oltáře, kde se připravoval chléb a víno pro byzantský křesťanský obřad božské liturgie, jehož název se dodnes používá ve východních pravoslavných církvích. Části podzemních prostor jsou podle archeologů stále zdobeny mozaikami, kamennými intarziemi a vyřezávanými mramorovými bloky.
Jak navíc archeologové uvedli, kromě skrytého tunelu, který zřejmě v tehdejší době Konstantinopole sloužil především pro tajné převážení zboží a útěky lidí z města, se v okolí našlo i několik dochovaných místností s vybavením. Zatím není zcela zřejmé, co přesně bylo objeveno, nicméně je jasné, že se jedná o historicky nejstarší nález na území Turecka. První podzemní prostory byly poprvé objeveny při vykopávkách po stavbě silnice v 60. letech 20. století.
1500 let starý tunel objevený v Istanbulu.
Císařský kostel
Podle dostupných informací byl kostel svatého Polyeukta postaven přibližně v letech 524 a 527 n. l., tedy za vlády císaře Justiniána. Byl to jeden z nejhonosnějších kostelů v Konstantinopoli a také největší kostel, dokud nebyla v roce 537 dokončena katedrála Hagia Sofia, což je dnes navíc významná turecká mešita. Z tohoto kostela se do dnešní doby moc nezachovalo, jak uvádí mnoho odborníků, zbyly z něj jen ruiny, ale v době svého největšího rozkvětu byl kostel svatého Polyeukta bohatě zdobený.
Kostel měl být zcela vylidněn okolo 11. století, kdy ho značně poškodilo zemětřesení, a nakonec byl zcela zničen při plenění města v roce 1204 tehdejší křižácké výpravy, která přicházela především ze západní Evropy. Podle britského historika byli křižáci na cestě za osvobozením Jeruzaléma vylákáni do Konstantinopole na podporu byzantské císařské frakce. Když však byl jejich oblíbený císař svržen povstáním, zůstali s prázdnýma rukama a místo toho se vrhli na plenění císařského města.
Jaké přesně dokumenty, místnosti a chodby byly pod zemí nalezeny, není známo, ale archeologové slíbili, že se na toto místo ještě hodněkrát vrátí a podrobí ho důkladnému šetření spolu s ostatními historiky a odborníky na období byzantské říše.
Zdroje: Livescience, Mirror, Sciencetimes
