Článek
Byl druhorozeným synem Jana Huňadyho, proslulého vojevůdce, který své úspěchy v bojích proti Turkům zúročil jak majetkově, tak politicky. Postupně se stal nejen jedním z nejbohatších, ale také nejvlivnějších uherských šlechticů a v roce 1446, za vlády nezletilého Ladislava V. Byl dokonce zvolen místodržitelem země.
Díky postavení svého otce se Matyáš od mládí pohyboval v politických špičkách uherské společnosti, dostalo se mu také rozsáhlého a důkladného vzdělání a vojenské výchovy. V létě roku 1456 však došlo ke zlomu. Jan Huňady zemřel během protitureckého tažení a situace rodiny se zkomplikovala. „Hrabě Ulrich všechny převyšoval svými ambicemi a byl velmi okázalý. Těžce nesl, že hrabě Jan spravuje Uherské království, a domníval se, že by mu titul měl po právu náležet. Všechno, co bylo v Uhrách výnosné, krásné a příjemné, bylo v rukou mladých hrabat, ale on jako králův příbuzný, nanejvýš zpupný, to chtěl mít ve své moci,“ píše se v kronice Jana z Turca.
Co se však nestalo, Ulrich z Celje, který stupňoval své intriky proti Hunyadyovcům, byl v listopadu 1456 zavražděn v Bělehradě. O jeho konec se postaral právě Ladislav Huňady. Přiznal se králi, vysvětlil mu své pohnutky a král, jak uvádí kronikář, mu prý odpustil. Své slovo však nedodržel, na popud dalších velmožů nařídil v březnu 1457 zajmout Ladislava i Matyáše Huňadyho a staršího nechal okamžitě popravit.
V Uhrách zavládlo všeobecné pobouření. Král nakonec ve strachu opustil zemi a Matyáše vzal s sebou do Prahy jako rukojmí. Ani on ho však nehodlal nechat naživu. Ladislav Pohrobek ho chtěl nechat popravit v rámci slavností při své svatbě s francouzskou princeznou Magdalenou. K tomu však nikdy nedošlo, protože koncem listopadu 1457 mladý král náhle zemřel. Tím se Matyášovi otevřela cesta na svobodu, ale svobodný být neměl. Situace využil Jiří Poděbradský, zemský správce a budoucí český panovník. Propustil tehdy již zvoleného uherského krále po zaplacení výkupného 50 tisíc dukátů a Matyáš musel zároveň slíbit, že se ožení s jeho dcerou Kateřinou.
Klaeres/ Wikimedia Commons public domain
Stal se rozhodným a mocným panovníkem
„Lze říci, že od počátku uherských dějin nebyla volba krále nikdy oslavována s takovou radostí a slávou. Ve všech kostelích zvonily zvony, troubily polnice, všude běhali poslové, kteří všem přinášeli radostnou zprávu o zvolení a vraceli se obtěžkáni mnoha dary,“ popisuje atmosféru v zemi po zvolení Matyáše králem kronika Jana z Turca. Michal Siládi, kterému se plán podařil, byl pochopitelně také šťastný. A vyšlo mu to do puntíku. Za snahou dosadit na trůn svého synovce nestály jen příbuzenské vazby či pomsta za smrt staršího bratra, ale také mocenské choutky.
Protože Matyášovi nebylo ještě ani patnáct let, nemohl vládnout sám. Byl to proto Siládi, kdo se nechal na sněmu zvolit místodržícím na příštích pět let. Nakonec tak dlouho nevydržel, mladý král ho po více než roce po stupňujících se neshodách odvolal. Matyáš se od svého nástupu na trůn profiloval jako rozhodný a silný vládce, a nakonec jím i byl. Zavedl řadu reforem, které nejen oživily hospodářství, ale také zefektivnily státní správu a takříkajíc od základu změnily fungování země. Byl brilantním taktikem a k prosazení své vůle dokázal obratně využívat dočasných a často účelových spojenectví. To platilo nejen v domácí politice, ale i v zahraniční.
Vybudoval velkou armádu, která budila respekt v celé Evropě. Více než bojem proti Turkům se však zabýval útoky na své sousedy, aby rozšířil hranice království. Obrátil se proti Jiřímu z Poděbrad, kterému zabral Moravu a Slezsko, a prohlásil se za českého krále (nikdy se jím však ve skutečnosti nestal), bojoval proti polskému králi a císaři Fridrichu III. a po dobytí Dolních Rakous přenesl své královské sídlo do Vídně. Vláda Matyáše I. zanechala stopu nejen v obrazu Uherského království, v kronikách či úředních análech. Uchoval se také v kolektivní paměti.
Nesporným faktem však je, že Matyáš Korvín za své vlády Uhry skutečně pozvedl. A to nejen ekonomicky či mocensky, ale také kulturně. Obrazně řečeno, otevřel okna a vpustil dovnitř svěží vítr v podobě myšlenek humanismu a renesance. Významně k tomu přispěla jeho druhá manželka Beatrix Aragonská. Spolu s ní přicházeli na uherský dvůr učenci a umělci z Neapole. To však neznamená, že by Matyáš byl do té doby jakýmsi barbarem. Naopak, jak již bylo zmíněno, on sám byl vysoce vzdělaný. V této souvislosti se mu připisuje rčení, že nevzdělaný král je jen korunovaný osel.
