Článek
Práce s dětmi mě vždy těšila a naplňovala. Když jsem jako dítko školou povinné skončila na odtučňovacím a ozdravném pobytu v dětské ozdravovně v Jetřichovicích, jako nejstarší ze všech dětí jsem opečovávala ty malé. Nejvíce jsem si oblíbila holčičku Janičku. Mně bylo třináct, Janičce osm let. Zprvu se jí stýskalo po rodičích. Celé noci proplakala a já jsem pro ni byla hodnou tetičkou, kterou si zamilovala, stejně tak jako já jí. Zatímco já jsem potřebovala nějaké to kilo shodit, vážila jsem tehdy přes 70 kg, Janička naopak potřebovala přibrat. Byla to velmi hubená, křehká a moc hodná dívenka s andělskou tvářičkou a kudrnatými blonďatými vlásky.
Připomínala mi éterickou vílu. Když jsem vyrostla ze svých dětských střevíčků a přešla most ze říše bezstarostného dětství do světa dospělých, při studiu jsem chodila na brigádu do dětského koutku nebo vypomáhat na dětské oddělení do nemocnice. Krátce jsem tam pracovala také jako dobrovolník. Chtěla jsem více poznat tento svět a v rámci svých možností být malým nemocným pacientům oporou. Onkologicky nemocným holčičkám jsem vyprávěla pohádky o princeznách bez vlásků, které jsem po nocích vymýšlela a kreslila k nim obrázky. A klukům zase o mužích, kteří si hlavu dobrovolně holí a cítí se tak mnohem atraktivnější. Snad poprvé ve svém životě jsem tento svět vnímala jako nespravedlivý. Co ty nevinné dětské duše provedly tak zlého, že je stihl takto nelehký osud. Děti by měly být především zdravé a šťastné.
Všechny děti potřebují především lásku, toleranci a porozumění
Po studiu jsem nějaký čas pracovala jako asistentka pedagoga. Měla jsem třídu třeťáčků a třídní učitelka mi přidělila chlapečka s lehčí formou autismu Sebestiána. Byl o něco pomalejší než ostatní žáci, ale zato velmi pečlivý, snaživý a moc hodný a milý chlapeček. Jen se ostatních dětí trochu stranil. Vystačil si sám. Občas měl takový zvláštní zasněný pohled, že jsem se ho musela občas při čtení nebo matematice zeptat, zda ví, kde jsme. Zprvu byl v četbě posunutý o řádek výš nebo níž. Čím více jsem se mu ale jako jeho asistentka věnovala, pomalu se vyrovnával ostatním čtenářům.
Četl sice pomalu, ale měl moc hezký hlas a také dokázal procítěně vyprávět příběh, který společně s ostatními spolužáky dočetl. Zvláště o přírodě, zvířatech nebo rodině. Stále vyzdvihoval jméno maminka, se kterou měl asi moc hezký vztah. Matematika mu dvakrát nešla, zrovna jako tělocvik. A tak jsem s ním při běhu šla rychlejší chůzí nebo jsme stranou od ostatních jen tak klusali na místě. Když se Sebestián něčeho polekal nebo se necítil ve formě, pevně mi stiskl ruku a nepustil ji. Jeho největším koníčkem byly mašinky všeho druhu. V tom byl skutečný machr svého oboru. Znal snad všechny vlaky i jízdní řády.
Pokud jsem hledala nějaký spoj, Sebestiánek zapátral v paměti a já jsem se dověděla nejen čas odjezdu, ale také, kdy vlak přibližně dorazí do své cílové stanice. Přál si být strojvedoucím jako jeho tatínek, což jsem se mu snažila rozmluvit, aby později nebyl zklamaný. I s dětmi by se mělo mluvit na rovinu. Se zdravými i těmi svým způsobem odlišnými. Jejich dětský mozeček to zpracuje mnohem lépe. Mašinfíra musí umět rychle předvídat a reagovat, což Sebestiánek zdaleka nesplňoval a vzhledem ke svému handicapu asi nikdy splňovat nebude. A tak jsme si povídali o muzeu dopravy, kde by mohl v budoucnu pracovat jako průvodce nebo prodejce vstupenek. Nebo na ty vlaky prodávat cestujícím jízdenky, aby byl svým mašinkám nablízku.
Malý autista mě posunul o velký kus kupředu
Chlapeček mi jednoho dne řekl, že pro mě něco má a předal mi obrázek, kde sedí v nějaké kukani na vlakovém nádraží. Asi jako informátor nebo pokladní. Oči se mu rozsvítily jako hvězdičky. Vláčky jsou jeho srdeční záležitost. Když byl nemocný a já jsem mu nesla nějaké učivo, zavedl mě do svého pokojíku. Na poličce měl modely vláčků, autobusů a tramvají. Některé dokonce sestrojil s tatínkem a na své dílko byl náležitě pyšný. Asi jako každý malý velký kluk bez ohledu na handicap. Menší děti to zdaleka asi nevnímají tak, jako třeba když jsou v pubertě nebo jako dospělí. Stejně tak to mají zvířata.
Pohladila jsem ho a pochválila se slovy, že možná jednou pojedu vláčkem, který ponese jméno svého tvůrce Sebestián. Ta slova ho pohladila po křehké dětské dušičce. Pak jsem se stala asistentkou holčičce Terezce s níž už to bylo mnohem horší. Občas trpěla záchvaty a křečemi. Měla své světlé a tmavší chvilky. Také ona, přestože žila ve svém vlastním světě, byla chytrá a nadaná. Moc hezky malovala a zpívala. A také tančila. Lehce jako baletka. A pokud se s někým ve třídě kamarádila, byl to jen jeden jediný člověk, kterému věřila. Zrada tyto děti bolí dvakrát tolik než ty zdravé. Ty se mnohdy oklepou a jdou dál nebo si dělají naschvály. Autista se ještě více uzavře do sebe.
Zajímavé je, že zadané úkoly tyto děti v rámci svých možností plnit dokážou, pokud se jim člověk dostatečně věnuje. I oni touží po uznání, i když to až tak najevo nedávají. Jak Terezka tak i Sebestián měli o něco méně úkolů a cvičení než ostatní spolužáci, ale oba byli snaživí. Lehčí autismus nemusí být u Sebestiána notně přítěží v jeho dalším životě. Tito lidé se zaměří na jednu činnost, v níž mohou nadprůměrně vyniknout a být tak pro společnost přínosem. Ke konci školního roku mi udělal Sebestián obrovskou radost.
Spolu se svou maminkou mi předal překvapení. A to návštěvu království železnic v Praze jako poděkování, že prý jsem na něho byla hodná a také mám ráda mašinky. Hlavně tramvajky. Den jsme si moc užili a já pevně věřím, že se Sebestiánovi jednou jeho velký klukovský sen splní. Moc ráda na svého žáčka vzpomínám. Posunul mě o pořádný kus dál, především ve vidění světa, který není jen černobílý. A každý v něm nachází své místo pod sluncem, i když se nám zprvu může stát „divný“. Svět zná spoustu známých osobností s autismem, které jeho vidění posunuli o kus dá. Umělci, vědci, úspěšní podnikatelé.
Slavné osobnosti s autismem:
Susan Boyle: britská zpěvačka, která v roce 2009 šokovala svým famózním pěveckým vystoupením v show Britania Got Talent.
Bill Gates: veleúspěšný miliardář, který se stejně jako Musk jeden čas pyšnil titulem nejbohatšího muže světa.
Greta Thunberg: ekologická aktivistka, která v roce 2019 měla na sebe upnuté oči celého světa.
České celebrity: o své potomky s autismem pečují a vychovávají je Mahulena Bočanová, Kateřina Kornová nebo zesnulá Simona Postlerová. A samozřejmě zapomenout nemohu ani na spoustu bezejmenných maminek, pro které jsou i tyto děti těmi nejkrásnějšími a nejlepšími na světě, přestože je péče a výchova stojí nemalé úsilí, spoustu nervů a bezesných nocí. Ne všechny děti jsou jako Sebestián. I autismus má spoustu tváří, asi tak, jako každý handicap.
https://zeny.iprima.cz>tema>autismus
http://www.vitalia.cz>slavni>autiste-a-autistky
http://cs.wikipedia.org>wiky>Autismus
