Článek
Každý hlas rozhodne o tom, zda chceme, aby nás nadále zastupovaly známé okoukané tváře, které nás opět balamutí a omílají sladký med kolem našich úst, nebo toužíme po skutečné změně. A kdo by nestál o to, aby do té zatuchlé sněmovny konečně zavanul čerstvý, svěží vánek a celé společnosti dodal vítr do plachet. V těchto volbách bude pravděpodobně jedním z rozhodujících kritérií naše peněženka, protože spousta lidí poklesem reálných mezd zchudla. Mnozí rodiče nemají na obědy pro své děti a lidé se skládají na jejich školní pomůcky. Ne všechny děti si mohou dovolit jet na školní výlet nebo si dojít se spolužáky na oběd. Jiné nemají možnost dále navštěvovat svůj oblíbený kroužek.
Tam, kde rodiče veškeré peníze utratí za alkohol, cigarety nebo různé nepotřebné a nedůležité věci, např. mnohé maminky za tetování nebo dlouhé gelové nehty, by příspěvek měla dostávat škola. A učitel ví nejlépe, jakému dítěti doopravdy pomoci. A tam, kde si i poctivě pracující rodiče musí dojít pro některou sociální dávku nebo příspěvek na školní potřeby nebo kroužky pro své děti, je ostuda, za jakou mzdu lidé vůbec pracují. Zatímco ceny potravin a především už tak zvláště pro mladé nedostupného bydlení máme západní, mzdy ustrnuly někde na východě.
Dříve nám dětem pomáhaly také babičky. Od té své jsem dostala hezkou aktovku a plně vybavený penál. Šatičky mi věnovala sestřenice, která z nich vyrostla. A maminka mi vyrobila krásného plyšáka jako talisman. Dnes je taková zvláštní móda, převést vše na stát. Péči o děti a později o seniory, což daňové poplatníky stojí nemalé peníze. Lidé se vzdali vlastní zodpovědnosti za sebe, svou rodinu i své blízké, a mnozí politici toho využívají a zneužívají. A tímto rozdělují národ.
Politici se o reálný život občana zajímají jen jednou za čtyři roky.
Bohužel s platy v Česku je to bída, což politici se svými pohádkovými příjmy až tak nevnímají. A i v Praze, nejbohatším městě je mnohdy nabízený plat pouhých 26 000 Kč hrubého. A to se nejedná o žádnou nekvalifikovanou práci, ale třeba o prodavačku v knihkupectví, která musí mít určitou odbornost a znalosti, aby mohla umět zákazníkům dobře poradit s výběrem vhodné knížky. Do jedné takové prodejny jsem se jako sečtělá osoba s dostatečným vzděláním a přehledem loni hlásila.
Bohužel, za nabízenou mzdu, by zvláště muž ani nevstal z postele. Vzhledem k pražským nájmům nebo drahé dopravě mimo Prahu nevím, z čeho by ta prodavačka, zvláště pokud žije sama, měla žít. Bez dávek sociální pomoci by to patrně nešlo. A vědí vůbec tito politici, kolik vůbec bere taková pečovatelka, která možná utírá zadky jejich rodičů nebo jednou bude utírat i jim samotným?
Málokdo z nich má reálný přehled o životě běžného občana, svého voliče. A ne každý se špatně učil, jak je společnosti mnohými odborníky z gauče na sociálních sítích prezentováno. Někdo zestárl a stal se neviditelný, jiný je ženou, a ty jak známo pobírají mnohem nižší plat než muži, další žije v regionu s podprůměrnou mzdou nebo na vesnici. A jak je to s byty, aby se lidé mohli za lepší prací přestěhovat víme všichni.
Politika je jedno velké divadlo, ve kterém hraji jako běžný občan roli blbce.
Politici v předvolební kampani nebojují až tak za občany jako sami za sebe. Vždyť kdo by chtěl jen tak opustit teplý flek s příjmem, o kterém si dokonce může sám rozhodnout. Zatímco svým poddaným nahází jen hrstku hrachu a nabídne doušek vody, sám popíjí ta nejlepší vína a pojídá vybraná jídla. Žiji ve společnosti s převládajícím patriarchátem. O tom, kdy žena odejde do důchodu rozhoduje především muž.
Přestože porodila a vychovala děti, pečovala o rodinu a domácnost, kdy utrmácená z ranní směny spěchala obtěžkaná nákupy na tu odpolední, kdy jí čekal nekonečný koloběh. Uvařit, trochu poklidit a zkontrolovat dětem úkoly. Později ji zase čekala péče o staré rodiče. A zatímco jeden muž poctivě dřel aby zabezpečil svou rodinu, jiný si užíval jen pozemských radovánek. A vše leželo na bedrech ženy. Té, která byla následně odměněna tím, že do důchodu bude odcházet ve stejném věku jako pán tvorstva.
Komu dám svůj hlas nevím. Pro politiky jsem neviditelná.
Jedná se spíše o dříve narozené ženy z řad Husákových dětí. A neměly by právě tyto silné populační ročníky ze 70. let, z nichž mnozí se stávají pro dnešní společnost neviditelnými, vzít za kormidlo a otočit ho tím správným směrem. Lidé, kteří se stali největšími oběťmi stávajícího systému, kdy jen cálují, zalepují různé černé díry, zatímco na stará kolena je odrbou. Staří političtí matadoři by měli předat žezlo těm mladším.
Komu odevzdám svůj hlas nevím. Pro spoustu politiků jsem jako Husákovo dítě nezajímavá a neviditelná. V jejich divadélku hraju jen blbku. Není lehké volit budoucnost. Jedni chtějí téměř vše a žít tady a teď s tím po nás potopa, žijeme jen jednou. A ti druzí zase myslí na budoucnost, své děti, vnoučata, aby se měli alespoň stejně nebo mnohem lépe než jejich rodiče.
Říká se, že v jednotě je síla. A převahu bude mít vždy většina. Na toho, kdo letošní volby patrně s převahou vyhraje nemusím ani koukat do věštecké koule. A stále mě sžírá ta samá myšlenka. Proč bych zrovna nyní měla věřit politikům a zajímat se o ně, když celé čtyřleté období si na mě ani nevzpomenou, a co víc, jako běžnému občanovi mi život spíše ztěžují.
