Článek
A také na spoustu bezejmenných pracovitých lidí, jejichž zlaté ručičky a chytré hlavy jsou v zahraničí ceněny zlatem. Byla jsem hrdá na naše lékaře, vědce, prvního kosmonauta i pána, který dokázal obout celý svět. Tomáš Baťa zároveň myslel i na své zaměstnance, pro které postavil byty. Věděl až příliš dobře, že bez nich by jeho firma nevzkvétala. A čím lépe se jako podnikatel bude ke svým zaměstnancům chovat a vytvářet jim k práci lepší podmínky, tím více produktivita práce proste. A tito lidé mohou být právem hrdi nejen na svou profesi, ale i svého chlebodárce.
Vždy jsem byla hrdá na svou zemi. Na to, co nám zanechali naši předci. Babičky a dědové, kterými dnešní mladá generace začíná opovrhovat, přestože mnozí mladí lidé zatím takřka nic nedokázali. Pobyt v mama hotelu jak pro ně samotné, tak ani pro společnost přínosem není, což ostatně poznají později. Byla jsem hrdá na naše krásné národní tradice, z nichž vyzařovala láska a hluboká pokora. Vzpomínám si, jak babička vzala do dlaně kus hlíny z blízkého pole a pravila k nám, svým vnučkám.„ Toto je kolébka i hrob můj". Milovala zemi odkud vzešla, z níž dýchal duch historie.
Skandinávské země jsou velice hrdé na svou vlajku i zemi.
Cítila tu zvláštní vůni. Ať už z krásných památek, umění, prostého člověčenství zasvěceného Bohu, v něhož hluboce věřila. Svou zemi nenazývala ani tak Československem, jako starodávným názvem Bohemií. Jako zemi Bohu milé. Dokonce i další sloky české hymny jsou zasvěcené právě Bohu a krásnu v nás. Nevím, proč se sloky znovu nenavrátí a hymna není o něco delší. Nemusí být vždy ku prospěchu věci zkracovat tak, jak to bylo ve známém filmu Postřižiny.
Když vidím mnohé skandinávské země, skoro všude mají vyvěšenou státní vlajku. Dánové, Švédové a Finové ji často používají i při soukromích oslavách. Vlajku můžeme vidět i na soukromých pozemcích jako symbol úcty. Skandinávci jsou na svou zemi nesmírně hrdi, což nám tak trochu chybí. Dánská červená vlajka s bílým křížem zvaná Danneborg je dokonce jednou z nejstarších skandinávských vlajek. Dánové dokonce mají legendu, kdy ve válce, v níž prohrávali, jim nebesa jako symbol vítězství seslala během bitvy u Lyndanise 15.6. 1219 právě Danneborg.
A najednou je mi hořko, úzko a smutno na duši. Začínám pociťovat, že všechno to krásné a nadějné je najednou pryč. Zestárla jsem. Zub času zanechal své stopy. Má tvář se stala knihou života, v níž mohu listovat a vzpomínat. Každá vráska vypráví nějaký příběh, který jsem prožila. Každá kapitola vypovídá o tom, jakým jsem byla člověkem. Nechci jen tak nechat vyzmizíkovat svou minulost jen proto, že se zcela přirozený proces, jakým je stárnutí v dnešní společnosti příliš nenosí.
Jsem příliš mladá na důchod a příliš stará na práci.
Nejsem zatrpklá zahořklá bába, ošklivá či jinak nemožná, jak mě trh práce začíná vnímat. Naopak jsem si zachovala mladou duši, vitalitu, přirozený ženský šarm a nadhled. A přesto stále silněji začínám pociťovat, že se má mateřská země ke mě chová úplně jinak, než v době, kdy jsem byla o něco mladší. Mou duší prostupuje bolest a mé srdce je zlomené. Ve svých 57 letech, kdy už maminka byla dva roky v důchodu čelím diskriminaci. Snažím se a chci pracovat. Stále se zdokonaluji v něčem nové, učím jazyky. Avšak téměř nikdo o mě v mém věku nestojí.
Ačkoliv mi zbývá do důchodu jen pár let, takřka nikde nejsem vítaná. Nevím, zda proto, že jsem „jen žena“, nebo starší žena. Ženy vůbec v Česku mají problém získat zaměstnání. Na ty mladé se pohlíží, že brzy otěhotní. Ty s dětmi se zase posuzují dle toho, že každou chvíli zůstanou na ošetřovačce a ostatní za ně budou muset dělat. No, a starší ženy jsou zase příliš staré. Do toho se zvažuje pro ženy pár dní menstruačního volna, což může být dalším hřebíčkem do rakve pro ženské plemeno.
Vystudovala jsem a nebojím pracovat ani rukama. Nemám žádné závazky. A přesto dveře většiny společností zůstávají zavřené. Do kanceláře jsem prý příliš stará a na úklid už fyzicky stačit nemusím. Stejně tak na dvanáctihodinové směny. Tyto nové informace jsem si odnesla z pár pohovorů. Dokonce jeden mladý personalista se nad staršími uchazečkami jen ušklíbl s ledabyle prohozenými slovy „no to je teda zase materiál, co nám sem z pracáku či bůhví odkud poslali“.
Cítím se cizincem ve vlastní zemi.
Místnost jsem opustila dříve, než na mě došla řada. Vypadám o dost mladší, ale i kdybych byla přijata, čím bych vlastně pro společnost byla. Starým opotřebovaným materiálem. To tedy ne. Znám svou cenu a dehonestovat mě jako člověka nikdo, kdo půlstoletí nekráčel v mých šlépějích nebude. O to víc kluk sotva po škole, kterému ještě teče mléko po bradě. Najednou se cítím jako cizinec ve vlastní zemi. Beru do ruky kus hlíny a říkám si, že domov mohu vlastně nalézt skoro všude, kde jsou lidé mnohem vstřícnější. A být cizinkou doma nebo v cizině už je asi jedno.
Člověk si zvykne všude. Pokud není nálepkován a perzekuován kvůli věku nebo pohlaví. Jedna z mých kamarádek to tady zabalila a odešla za prací do Švédska na malou farmu. Nikdy se zvířaty nepracovala, ale naučila se to. Její babička, stejně tak, jako ta moje měla hospodářství na kterém vypomáhala. A to se nezapomene. Je jí 56 let, v Česku neviditelná. No a co, toho švédského zaměstnavatele zajímalo především to, zda nemá ručičky moc dozadu a je učenlivá. A také musí mít lásku ke zvířatům. Jinak to ani nejde.
Pracuje na částečný úvazek, zbytek chodí na jazykový kurs. Naštěstí se komunikativně domluví anglicky. V Česku na ni mnozí zaměstnavatelé hleděli skrz prsty. Byla jen číslem v kalendáři. A to ještě takovým, které by museli oprášit. Být společnosti nepotřebná na klidu příliš nepřidá. A na tisíc a jedna odpovědí na pracovní pozice nepřišla buď žádná zpětná vazba či minimum. Nakonec byl ale stejně vybrán uchazeč mnohem lépe splňující podmínky. To, že byl inzerát na pracovním portálu ještě další měsíc, je už asi to vedlejší.
Na pozici byl vybrán jiný uchazeč. Rozuměj mladší.
Byla zlomená, příliš nevycházela z domu, apatická. Za svůj věk se začínala stydět. A pak jí spolužák žijící a pracující ve Švédsku při setkání po letech na školním srazu nabídl tuto práci. A světe div se, uspěla. Žije v menším městečku, má vcelku hezké ubytování a zpátky do Česka se už vrátit nechce. Nový domov našla tam, kde dostala šanci a věk nebyl překážkou. A já zvažuji odchod taktéž. Nechci být mladým a perspektivním na obtíž. Ani lidem s invalidním důchodem, o něž je snad na trhu práce největší zájem.
Jsem hrdá na všechno to, co jsem během svého života dokázala, čemu jsem se naučila a možná ještě naučím. Nejsem jen číslo v kalendáři a sebe sama jsem si nepřestala vážit. A naši politici. Většinou v důchodu, kteří trápení a starosti lidí, kterým věk odchodu do důchodu prodloužili, aniž by se vytvářela pracovní místa pro starší pracovníky pochopit nemohou, nebo snad ani nechtějí. Pak se nikdo nemůže pozastavovat nad tím, že lidé utíkají do předčasných důchodů, pokud nechtějí roky přežívat na dávkách.
Zdroj:
statnivlajky.cz/dansko
cs.wikipedia.org./wiki/Dansko
cs.wikipedia./wiki/Česka_hymna
czregion.cz/vite-odkud-pochazi-nazev-bohemia
draktaria.cz/tema/antika-8/jak-cechy-ke-jmenu-bohemia-prisly
ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/ceska-vlajka-zdobi-stat-uz-cele-stoleti-modry-klin-doplnil-puvodni-cerveny-a-bily-pruh-5233
armed.cz/clanky/vlajka-ceske-republiky-a-jeji-historie
novinky.cz/clanek/veda-skoly-lide-citi-diskriminaci-na-trhu-prace-nejcasteji-kvuli-veku-40157414
cs.wikipedia.org/wiki/Tomas_Bata
cnn.iprima.cz/menstruacni-volno-se-v-cesku-nechysta-u-politiku-budi-rozpaky-jake-jsou-alternativy-206522
