Článek
Ztráta střechy nad hlavou a život na ulici stáhne člověka dolů a to v řádu několika měsíců. Pád na samé dno je mnohem snazší než postupný vzlet vzhůru. Spatřila jsem ho v metru na přestupní stanici Florenc. Klečící postarší muž s nataženou rukou. Chvilkami se pomodlil, pokřížkoval nebo k cestujícím jen něco nesrozumitelného zamumlal. Tento žebrák mě zaujal, a tak jsem se u něho na chvilku zastavila ještě s jednou paní. Ta se pána zeptala, zda nechce koupit něco k jídlu.
Ten jen zavrtěl hlavou a sáhl po kelímku s prosbou, že by byl vděčný za pár drobných. Letmo jsem mu pohlédla do tváře. Měl ji celou červenou s promodralou špičkou nosu jakou mívají alkoholici. Jakmile stařec s námi začal více komunikovat, ovanul nás alkoholový opar. „No, tak takovéto rozhodně podporovat nebudu,“ pronesla rázně neznámá paní a odešla stejně tak jako já. Pán by se měl spíše léčit, a ať už přišel o střechu nad hlavou z jakéhokoliv důvodu, třeba se rozvedl, onemocněl nebo ztratil zaměstnání, měl svou tíživou situaci začít řešit hned v prvopočátku.
Tím, že začal pít nebo dokonce už pil dávno před tím, jeho situaci nevyřeší. Alkohol je démon stejný jako drogy, který člověka dříve nebo později stáhne do bažin. Chtít musí především on sám a umět beze studu dokázat přijmout pomocnou ruku sociálního pracovníka nebo pracovníků charity. Jsme stále ještě zemí, která dokáže lidem nacházejícím se v tíživé životní nebo finanční situaci pomoci. Ať už ze strany státu nebo různých neziskovek mezi něž patří např. Armáda spásy, katolická charita nebo Člověk v tísni. Komunitu bezdomovců netvoří pouze muži, ale také ženy, i když v menšině.
Často přemýšlím, co lidé bez domova po celý svůj život dělali.
Mezi lidmi bez přístřeší se nacházejí mladí, i ti o něco starší, seniory nevyjímaje, což je velmi smutné. Žena bez domova se spíše než muž může lehce stát obětí násilného trestného činu. Člověk bez domova ztrácí svou lidskou důstojnost, v očích společnosti se stává jen bezcenným číslem. Je to houmlesák, ožrala nebo feťák, který si soucit nezaslouží. Nejčastějším domovem pro takového člověka bez přístřeší se stává kanál ve společnosti splašek a potkanů, úkryt pod mostem v příbytku vytvořeným z krabic a starých hadrů, garáž nebo nebytový prostor v paneláku, kam neoprávněně vnikne. Tito lidé přespávají na lavičkách v parcích, žebrají takřka kdekoliv.
Stále více si mezi bezdomovci začínám všímat starých lidí. Někteří postávají ve vestibulu metra a prodávají časopis Prostor. Jeho prodejem si zajistí třeba teplé místo na ubytovně. Občas si časopis koupím. Nejenže někomu pomohu, ale dovím se spoustu zajímavých věcí nejen o životě lidí bez domova. Občas mě při setkání s těmito lidmi napadá otázka, co vlastně celý život dělali. Vždyť jde především o generaci, která ještě nezapomněla pracovat a neštítí se ani manuální práce. Buď by měli žít v nějaké garsonce, ubytovně nebo v domově pro seniory. Někteří jsou zcela osamělí, jiní mají rodinu, která se za ně stydí. Koho by těšilo mít tatínka nebo dědečka bezdomovcem.
Zvláště někteří, neříkám že všichni mladí lidé se do práce příliš nehrnou a zvláště ta manuální jim příliš nevoní. Jenže léta utíkají a rodiče, u nichž žijí třeba do třiceti let tady nebudou věčně. A jak praví jedno přísloví „mladí ležáci, staří žebráci“. S nástupem silných populačních ročníků ze 70. let na zasloužený odpočinek bude počet těchto lidí spíše narůstat. Ne každý bude mít automaticky po dovršení důchodového věku nárok na důchod, protože nesplní zákonem daný počet odpracovaných let.
Nebo ho bude mít nízký a stát mu ho bude dorovnávat různými dávkami. Ostatně už tak činí i dnes, což se může jevit nespravedlivé. Zvláště pro ty, co dlouho pracovali a poctivě odváděli. Dřívější lehkovážný život, práce na černo, různé dohody nebo malé odvody OSVČ se mnohým na stará kolena může pěkně vymstít. A ve starším věku už bude takový člověk hledat práci mnohem hůř, než kdyby byl mladší.
Situace se bude spíše zhoršovat a stát všechny nespasí. Už jen armáda seniorů bude rok od roku narůstat, ve zdravotnictví a zvláště sociálních službách vzhledem k neblahému demografickému vývoji a finančnímu podhodnocení budou chybět lidé, včetně sociálních pracovníků. Další skupinkou žebráků, které ve vestibulu metra ale i různých pražských zákoutí vídám, jsou klečící mladé ženy. Mnohé s těhotenským bříškem. Tady mi spíše připadá, zda tyto ženy, některé jsou pravděpodobně cizinky, nejsou spíše využívány k soucitu. Především v Praze vidím luxus, stejně tak jako bídu. Asi stejně tak jako v New Yorku, Paříži.
Poklidný přístav pro chvíle dobré i zlé tvoří především rodina.
Chudí a bohatí byli a vždycky budou. Nedávno uvedla česká televize film na motivy Boženy Němcové V zámku a podzámčí. Nemocná vdova s nemluvnětem je vyhozena na ulici. I tento film mě utvrdil ve vizi, že pár lidem v rámci svých možností pomohu, ale všechny nespasím. A myslím, že to nedokáže nikdo z vlivných a bohatých lidí. Ani Donald Trump ani Andrej Babiš. Toto jsou businessmani a síla je jen v rodině nebo jednotě. Pomáhat lidem se má, o tom je vlastně celá humanita.
Ale pouze nemocným, handicapovaným a starým. Osamělým matkám dle uvážení. Žádné dítě nevzniklo z neposkvrněného početí. A ploditel by měl za zrození svých dcer a synů nést odpovědnost. Stejně tak matka. Děti co mají tři různé tatínky a nakonec vše financuje stát je také na pováženou. Seniorům kteří pracovali, vychovali děti a tím přispívali k rozvoji celé společnosti. Pokud někdo celý život prohýřil a propil, nemůže vinit společnost, že ho na stará kolena hází přes palubu.
Senátor Zdeněk Hraba za ODS navrhoval, aby bezdomovci šli do vězení, s čímž mnozí nesouhlasili. Jiní mu naopak dali za pravdu. Evropa je příliš sociální. Na jedné straně u nás v Česku máme vysoké zdanění práce, zvyšuje se daň z nemovitosti i pro ty, co se zabezpečili na stáří. Na druhé straně zde žije spousta závislých lidí na sociálních dávkách, kterých jsou plné ubytovny. A mezi mnohými bezdomovci jsou mladí statní muži, kteří by mohli pracovat, ale nechtějí. Nakonec vše dopadá na ty, co poctivě pracují a odvádějí. A těch bude stále méně a méně. Dříve byla povinnost pracovat. A ti, kteří si své roky poctivě odpracovali, jsou především mladší generací souzeni za to, že si dovolili zestárnout, a za celoživotní práci a zplození potomků pobírat důchod. Smutná to doba. Problém bezdomovectví nastiňuje taktéž film s Richardem Gerem v hlavní roli Čas beznaděje.
Druhou šanci si ale zaslouží každý, kdo o ni stojí. Mnozí bezdomovci pobírají důchod nebo nějakou z dávek státní sociální podpory. Jiní mají zvířátko, jediného parťáka, se kterým ho do azylového domu nepřijmou. Špatné by nebylo, postavit pro tyto lidi kontejnerové bydlení třeba na okraji měst. Ti schopnější by si zde mohli zřídit pod dohledem sociálních pracovníků a školitelů menší farmičky a zůstat zčásti soběstační. Spousta lidí narozených v minulém století určitě byla něčím vyučena a především drobná řemesla na trhu práce schází. Pokud je člověk bez domova osamělý, bez rodiny, ze dna se asi už sám nikdy nevyhrabe.
https://www.armadaspasy.cz
https://www.charita.cz
https://www.ckch.cz
https://www.clovekvtisni.cz
https://cs.wikipedia.org>wiky>Bezdomovectví-v-Cesku
