Článek
A měla Štěpánkova maminka ryzí pravdu. Zvlášť při dnešní drahotě ani kuře zadarmo nehrabe. Peníze vždy hrály v životě člověka důležitou roli, a ani v budoucnu to jiné nebude. Lidé chtějí žít, užít si života dokud je čas. Ne jen přežívat od výplaty k výplatě. Zasadit strom, postavit dům, zplodit potomka. Toho živit, šatit, dopřát mu adekvátní vzdělání. To je, či spíše bylo posláním člověka na této zemi. Ale to vše něco stojí. Stačí se podívat na dětské zboží. Dětské botičky stojí pomalu stejně jako ty pro dospělého. S tím rozdílem, že dítě z nich rychle vyroste.
Část výplaty spolkne hypotéka a ani bydlení v pronájmu u pana nebo paní domácí nevyjde dvakrát levně. Mnoho mladých rodin na hypotéku dokonce ani nedosáhne, anebo co je horší, byty zkrátka nejsou. A když už, tak rezidence pro ty nejbohatší nebo cizince. V mnoha menších městech se dokonce rozhoduje o tom, zda postavit domov pro seniory, sociální bydlení nebo byty pro mladé rodiny. Potřebných přibývá, financí ubývá.
Bydlení drahé, platy mizerné
Když se člověk porozhlédne po nabídce volných pracovních míst, s platy to také valná sláva není, a to ani v Praze ne. Lidé často nedosáhnou ani na průměrnou mzdu 46 557 Kč hrubého. Stačí se podívat na některý z internetových portálů nabízejících práci. Např. prace.cz, ineed.cz, ale i nabídku úřadů práce. Firmy většinou nabízejí plat okolo 30 000 Kč hrubého. V menších městech dále od Prahy, a také tabulkových profesích spadajících pod stát se plat člověka bez praxe pohybuje lehce nad minimální mzdou, která v současnosti činí 20 800 Kč hrubého.
Ti, kdo si vydělají „velké peníze“, jsou buď skutečnými mistry svého oboru, jako jsou řemeslníci, anebo IT specialisté, lékaři, učitelé. A průměrnou mzdu samozřejmě opticky o něco navýší plat vysoce postavených managerů a politiků. Což v očích veřejnosti průměrnou mzdu, na kterou mnozí lidé ani ve větších městech nedosáhnou zkresluje a lidé jsou zbytečně naštvaní. A někteří se raději o to víc dvakrát nepředřou. Pracují jen do výše svého platu. Nic je zkrátka nemotivuje, nikam se neposouvají. Pokud si řeknou o vyšší plat, sdělí jim zaměstnavatel, že není charita a i šetřit se musí. Ale zaměstnanec zase není nádeník.
Jurečkův nápad je jen iluze
Ministrovi práce a sociálních věci Marianu Jurečkovi se zdá, že mnozí zaměstnanci zůstávají na svých ,a to i hůře placených pozicích příliš dlouho. A tak se rozhodl pracovní trh více rozhoupat. Jedním z návrhů je, aby byla podpora v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících vyšší. Lidé se nebáli dosavadní pozici opustit se strachem, že zůstanou část roku s minimálním příjmem a hledali si jinou, lépe placenou, práci.
Délka podpůrného období bude nově určována věkovými pásmy:
- Do 55 let věku: budou jednotlivci moci čerpat podporu po dobu 5 měsíců. To je rozšíření ze současného limitu 50 let věku.
- Nad 55 do 60 let: podpora bude dostupná po dobu 8 měsíců oproti současnému rozmezí 50 do 55 let.
- Nad 60 let: bude podpora poskytována po dobu 11 měsíců s cílem pokrýt nově definované potřeby této věkové skupiny.
Pro starší příjemce je navrženo další zvýhodnění podmínek. Osoby starší 55 let budou moci čerpat podporu s vyššími procenty z jejich dřívějšího příjmu, což je motivováno potřebou větší finanční stability v pozdějších fázích jejich života. Konkrétní změny zahrnují:
- Prvních tři měsíce: podpora bude činit 80 % předchozího příjmu, zatímco osoby mladší 55 let obdrží toto procento pouze dva měsíce.
- Další tři měsíce: podpora bude stanovena na 50 % předchozího příjmu, zatímco osoby mladší 55 let opět pouze pro dva měsíce.
- Po zbytek podpůrného období: podpora klesne na 40 % jejich předchozího výdělku.
Přestože pro jednotlivé věkové skupiny dojde ke změně trvání, celková délka podpůrčí doby jako celku zůstane nezměněna. Tato strategie má za úkol přispět k dynamice pracovního trhu, což by mělo pomoci zaměstnancům dosáhnout vyšší mzdy při změně zaměstnání.
Má to ale jeden háček. Na trh práce přicházejí silné populační ročníky ze 70. let, tzv. Husákovy děti. A tito lidé oslavili nebo již brzy oslaví abrahámoviny. A právě o generaci 50+ je na trhu práce ze strany zaměstnavatelů malý zájem. Zvláště o ženy. Mnohé z nich patří do sendvičové generace. Na jejich bedrech krom starostí o rodinu, některé mají doma třeba ještě studenta nebo nemocného manžela, spočívá ještě péče o staré rodiče. A vizáž barbíny bez zásahu plastika asi nesplňuje žádná. Žena má věčný problém. Když je mladá, hrozí, že brzy otěhotní, bude víc doma s dětmi než v práci. A když už má děti odrostlé, je už příliš stará.
Další už fyzicky ani psychicky nezvládají to, co daly ještě před deseti lety levou zadní. Tělo ochabuje, hormony se bouří, zrak i kosti slábnou. Žena nikdy, alespoň fyzicky ne, úroveň muže nedosáhne, zvláště ve starším věku ne. Je zcela jinak stavěná, její organismus funguje a je jinak nastaven, než ten mužský. Zvláště v menších městech chybí pracovní příležitosti, a dojíždět pár let před šedesátkou hodinu a půl do zaměstnání a hodinu a půl zpátky také pro staršího člověka není žádný med.
A tak lidé raději těch pár tisícovek navíc, které by stejně spolkla doprava raději oželí, mají svůj klid, možná i určitou jistotu a do důchodu to už nějak doklepou. A proč by se měl člověk 55+ honit, když už se zčásti na stáří zajistil. A pokud zvládl valnou část života vyžít z podprůměrné mzdy, bydlí ve svém a je skromnější, ani důchod ho později nezruinuje. Nebo si k němu přilepší některou ze sociálních dávek či brigádou. Bude-li zdravíčko dobře sloužit. Stát to vše vzal tak nějak pozpátku.
Namísto toho, aby donutil pracovat mladé, které buď živí rodiče, nebo se poflakují po brigádách, zrovna tak jako ty s lachtaní nemocí, upletl bič na babičky a dědy, kteří už si to své odpracovali. Stavět ekonomiku na stáří je postavené na hlavu a vlci jako Čína nás zhltnou jako malinu. Mladí studují desítky škol s nimiž se ani mnozí na trhu práce neuplatní, kupují stále nové značky mobilu, dovolená v exotice, cestování po světě. Pak dojdou čtyřicítky a zjistí, že by za to vše s pomocí rodičů či hypotékou možná měli někde v menším městečku vlastní střechu nad hlavou. Nakonec jim nezbyde nic jiného, než dřít v potu tváře na svého pana domácího.
A tak jsme s kamarádkou Jurečkův nápad vyzkoušely
Sice práci mám, ale s kamarádkou jsme si Jurečkův návrh vyzkoušely. Odepsaly jsme asi na patnáct pracovních nabídek. Jedni se neozvali vůbec, další životopisy asi prolustrovala umělá inteligence na základě věku, protože vždy byl vybrán vhodnější uchazeč, který lépe splňoval podmínky. Rozuměj mladý a perspektivní. Odpovědi jako přes kopírák. Prostě 55+ je pěknej hnus, jak pronesla jedna ze známých hereček.
Krátce před šedesátkou se dá ještě uspět u různých bezpečnostních agentur za „oslňující“ plat 120-130 hrubého na hodinu, a to i v Praze, jako uklízečka, nebo v sociálních službách, kde by potencionálním uchazečům urvali ruce. Spousta zaměstnavatelů u této kategorie nehledí na vzdělání ani praxi, ale pouze na věk. A to je pro uchazeče obrovské stigma.
Péče o seniory je sice záslužná, někoho může dokonce naplňovat, avšak my už stojíme před branou šedesátky a fyzicky bychom ji zvládly jen pár dní. Vždyť naše maminky už byly v 57 a 59 letech v důchodu. A před senior více seniorů zvládne už jen stěží. Snad jen aktivizační činnost. Práce pečovatele je velice náročná, a to jak fyzicky, tak i psychicky. A velice finančně podhodnocená. Plat pečovatelky bez přesčasů je mnohdy ve stejné výši jako důchod klientů domova. A to je dehonestující.
V domově seniorů jsem krátce pracovala jako dobrovolník a všimla jsem si, jak jsou mnohé pečovatelky vyčerpané a unavené. Některé dokonce vypadaly mnohem hůř než klientky, které si důchodu užívaly od svých 55 let. A tím, jak se věk odchodu do důchodu prodloužil na 65 let, už bude zcela nemožné ve vyšším věku tuto profesi vykonávat. Už jen proto, že o budoucí pečovatelky seniorky nemusí být nikdo, kdo se o ně postará stejně tak, jako ony se staraly o dnešní seniory. A pokud by většina lidí v produktivním věku nastoupila do sociálních služeb, ekonomika klekne, protože lidé budou chybět jinde.
Český sen o silné, prosperující ekonomice se každým dnem, tím jak populace stárne rozplývá. A také všeho už je dostatek, vše je pomalu vymyšlené. Svět těží z nadvýroby, že jsme zahlceni zbytečnostmi, honíme se za větrem a moře je zahlceno odpadky. A proč se má stále rodit tolik lidí, kteří už ztrácejí své soukromí, navzájem se nemusejí, zahlcují planetu bincem. A ta už je možná otrávená toxiny stejně tak jako lidmi.
https://www.banky.cz>clanky>takhle-se-ma-zmenit
https://www.pruvodcepodnikanim.cz>clanek
https://www.kurzy.cz>makroekonomika>mzdy
