Článek
Ovce, které se snaží ovládat a tím sbírat politické body. Pak je hodí přes palubu stejně tak, jako mladé rodiny nebo pracující. Na odpočinek začínají chodit mnohem bohatší senioři, než byla generace našich rodičů a prarodičů, která na vlastní kůži zakusila skutečnou bídu. Dnes si málokdo umí představit, jak vůbec vypadá. Tato generace, pomalu odcházející na věčnost se narodila buď za války nebo krátce po ní. Mnozí si určitě ještě vzpomenou na tzv. žebračenky, rozdělující se chudým. Moje babička si jednu schovala na památku a tatínek ji měl potom vlepenou v památníku. Tito lidé, z nichž se mnozí dožili požehnaného věku byli většinou skromní, a to i v době blahobytu, v jaké žijeme právě dnes.
Mnozí dnešní senioři jsou celkem slušně zajištěni a pokud jim slouží zdravíčko, prožívají mnohem šťastnější období než lidé před důchodem. Nemálo lidí v důchodovém věku žije ve vlastním bytě a tím s mnohem nižšími výdaji, než jaké by museli platit v pronajatém bytě. Někteří dokonce vlastní chaty nebo chalupy na venkově, které buď mohou využívat k odpočinku nebo je pronajímat.
Jiní si spořili v penzijních fondech, další využili stavební spoření se státní podporou. Poválečná generace začíná pomalu ale jistě vymírat, a na zasloužený odpočinek nastupuje generace seniorů, kteří mají buď slušné vzdělání anebo pracovali na vyšších pozicích. Třeba na manažerských postech, ale také lékaři, hasiči, zdravotní sestřičky, policisté, vyšší úředníci, řemeslníci.
Ten, kdo poctivě odváděl a má odpracovaná léta s důchodem neživoří.
Ale ani lidé, kteří pobírali minimální mzdu, nemívají důchody nižší, než byl jejich původní plat. Jejich životní úroveň i v důchodu zůstane přibližně stejná. Pokud se cítí zdravotně dobře a půjdou na brigádu nebo zůstanou v pracovním procesu o něco déle, třeba na částečný úvazek, životní úroveň se jim zvýší o něco víc, než když měli jen jeden příjem a to minimální mzdu nebo pár korun nad ní.
Ten, kdo poctivě pracoval a odváděl nemůže nad svým důchodem naříkat. Stejně jako ten, kdo šel do toho předčasného za mnohem výhodnějších podmínek, jak nabádal ministr Jurečka. Po několikeré valorizaci získal předčasný důchod dokonce o nějakých pár stovek vyšší, než kdyby odešel do řádného. Nu, hloupý kdo takto dává, hloupější kdo nebere, říká se.
Menší důchod spíše pobírají lidé, kteří málo odváděli, což se týká nejen podnikatelů ale také části herců, kteří se nestačí divit, jaký důchod jim byl vyměřen. Pracovali v šedé ekonomice nebo na dohody, kratší úvazek. Nebo do něho vstupovali před šedesátkou, zvláště ženy. Některé neměly na dnešní dobu ani odpracovaný potřebný počet let, pokud zůstaly dlouho v domácnosti. Mojí mamince stačilo při dvou dětech odpracovat třicet let a do důchodu odcházela v 55 letech.
Já naopak půjdu o deset let později a také odvádět musím o pět let déle. Bez odpracovaných 35 let nárok na důchod mít nebudu ani s dovršením důchodového věku 65 let. S dnešními pětapadesátníky se politici příliš nemazlí. Na pracovním trhu zůstanu oproti mamince o celých deset let déle a na můj důchod prý nebude, jak slýchám od mnohých politiků.
Dokonce si na něho budou muset půjčit. Já si naopak myslím, že kdyby se spousta peněz nevyváděla z naší země ven, do daňových rájů, černých děr nebo jak to nazvat, stát byl dobrým hospodářem, peníze na slušné důchody by byly i pro generaci silných populačních ročníků ze 70. let, která se pomalu chystá na zasloužený odpočinek i mladší. Na druhé straně se také musí rodit více dětí, aby populace rapidně neklesala a staří nepřevyšovali svým počtem mladé.
To by ale politici museli myslet především na mladé rodiny, kterým k zakládání rodin chybí to nejdůležitější. A to bydlení, které mnozí senioři mají naopak vyřešené. Byty buď získali před třiceti lety v privatizaci nebo mají dávno splacené hypotéky. A také umožnit mladým maminkám více pracovat na částečné úvazky nebo home office, postavit více školek pro děti, které se později dají přetvořit na komunitní centra pro seniory.
Stážista
Krátce po Novém roce jsem shlédla film stážista, a myslím si, že takovýto vstřícný přístup zaměstnavatelů vůči dříve narozeným a zvláště lidem před důchodem by pomohl nejen jim samým, ale především ekonomice a mezigenerační soudržnosti. Starší lidé skrývají cenný potenciál, který mohou předat dál. Tak, jak ukazuje právě film Stážista. Pokud má starší člověk neocenitelné životní a mnohaleté pracovní zkušenosti, byl mistrem svého oboru, dříve cechu třeba řezbářského nebo účetní, který má čísla v malíčku, má charisma a dokáže vyjít s mladými lidmi, proč ho hned zatracovat v samém počátku jen kvůli číslu v kalendáři.
Velkou roli může sehrát kouzlo osobnosti, jako v případě stážisty a schopnost přiučit se něčemu novému. Dnes je jen málo seniorů nebo lidí v předdůchodovém věku, kteří by neuměli alespoň v základech pracovat s výpočetní technikou, mobilem nebo tabletem. Film Stážista mě chytl za srdce. Být majitelkou firmy, hned takového seniora zaměstnám.
Zaměstnavatelé o kňouraly příliš nestojí a to bez ohledu na věk. A jak nastínil film, kolega v seniorském věku může mnoha mladým lidem pomoci rozjet kariéru, poradit, pomoci v začátcích v nichž zpočátku spousta mladých lidí plave. Tak jako před lety on sám, když nastoupil do svého prvního zaměstnání a byl vděčný, když se ho ujal mistr nebo služebně starší kolegové.
O čem pojednává film Stážista
Sedmdesátiletý vdovec Ben Whittaker je kavalír ze staré školy. Za poslední tři roky ale zjistí, že cestování po světě ani láska syna a vnoučat nedokážou naplnit jeho touhu žít plnohodnotně a ještě být prospěšný. Když objeví inzerát moderní internetové firmy, v níž hledají stážisty v seniorském věku, ocitne se v rušném prostředí módního webu a stává se pravou rukou mladé, ale poněkud přepracované manažerky a majitelky firmy. Díky svým znalostem, charisma a vlídné povaze se stává Ben oblíbeným kolegou, k němuž si někteří zaměstnanci rádi zajdou pro radu. Přátelství a pomoc nachází Ben v kolektivu mladším o nejméně čtyři generace.
Je učenlivý, pokorný a na to co neví, nezná nebo neumí se nebojí zeptat. Jeho level ve firmě začíná stoupat.Takovýchto adeptů na stážisty seniory a lidí v předdůchodovém věku by se určitě i u nás našel bezpočet. Jen jim málokdo chce dát šanci a jak politiky tak očima zaměstnavatelů jsou často vykreslováni jako nesvéprávné bytosti. A to je špatně. Tito lidé by neměli být v žádném případě vnímáni jako přítěž společnosti, nýbrž jako ti, co jí mají a chtějí ještě spoustu důležitých věcí předat.
Neřekla bych, že mladé lidi až tak trápí postupné sžívání se se seniory. Spíše jim schází skutečné hodnoty a také osobnosti, které je mohou posunout dál. Ať už v cechu řemesel, umění a hlubší znalosti technických vymožeností. Dnešní moderní senioři hodně cestují a to i do zahraničí, vzdělávají se na univerzitě třetího věku, plní si své sny, sportují, více o sebe pečují.
Na druhé straně jsou staří lidé odkázáni na pomoc druhých, ať už žijí v ústavech sociální péče nebo ve svém přirozeném prostředí, kam za nimi dochází pečovatelka. Ten, kdo má nízký důchod, si může zažádat o příspěvek na bydlení nebo na péči, pokud je nesoběstačný. Člověk by měl dát na první místo především sám sebe a to mnohem dříve, než se přiblíží jeho podzim života.
Pečovat a věnovat se jiným do naprostého vyčerpání, hodně tvrdě pracovat se vždy vyplatit také nemusí. Péče nemusí být opětována a to mnohdy ani vlastními potomky ne, a příliš těžká a tvrdá práce člověka zničí ještě před důchodem. Nakonec se ho buď vůbec nedožije nebo přijde o to nejcennější, a to zdraví. A společnost, včetně politiků od takového člověka nakonec odvrátí svou tvář a dá ruce pryč s tím, že jeho věc. Je to smutné, ale bohužel jak dnes vidíme, tvrdá realita.
Média, politici a senioři
Pokud budou staří lidé vykreslováni pouze jako chudáci s nataženou rukou pro vyšší důchody, kteří dokáží pouze bojovat holemi o zlevněná vejce v Kauflandu, nebo se stávají tváří v reklamě na inkontinenční pleny, zubní protézy, bude na ně zvláště mladá generace hledět skrz prsty. Proč je naopak neukázat jako výborné lékaře, vědce, sportovní trenéry, kteří dokážou posunout svůj tým až k olympiádě nebo hokejovému mistrovství.
Učitele předávající vědomosti a snad i kousek té moudrosti stáří, dobré režiséry, scénáristy. Cestovatele nebo jen prosté babičky, které svým vnoučatům připraví hezké prázdniny na venkově plné her a poznávání přírody. Senioři většinou nebrečí na sociálních sítích nebo na ramenou politiků, jak se nám mnozí snaží nakukat a spíše generace rozdělit. Všemu co člověk slyší nelze tak úplně věřit.Dnešní senioři žijí v naprosto úžasné době a na dlouhou dobu je tato generace jednou z posledních, která odcházela na odpočinek ještě v plné životní síle a relativně brzy oproti dnešním padesátníkům a mladším.
Prakticky je finančně příliš nezasáhl ani covid, dokonce měli své nakupovací dny ani vyšší inflace. Vždy dostali nějaké kompenzace, ať už to bylo rouškovné nebo štědré valorizace svých důchodů. Nemusí si platit zdravotní pojištění, stále mají slevy na dopravu, někde popelnice, muzea, ZOO, což v budoucnu být nemusí. A i toto je důvod k vděčnosti a také pokoře. Generace, které budou do důchodu odcházet později na tom budou mnohem hůř. Už jen tím, že budou déle pracovat, avšak důchody budou pobírat o něco nižší, počínaje rokem 2026.
Upřednostňovat jednu generaci na úkor té druhé je dlouhodobě neudržitelné.
A politici, kteří se z dnešních seniorů snaží učinit chudáky, by se měli nad sebou zamyslet. To, kterak se Alena Schillerová údernicky bije v prsa jen a jen za blaho seniorů také správné není. Jako bývalá ministryně financí musí vědět, že na bohatší důchody také někdo musí vydělat a nemůže jednu generaci strhat pro jinou, aby jen ta se měla líp. A také platy především v menších městech nemohou být na úrovni důchodů, že si mnozí poctivě pracující musí chodit na úřad práce pro sociální dávky.
Obětmi jsou především lidé z generace 50+, kteří musí pracovat mnohem déle než pracovali současní senioři, a proto důchody mají mnozí úměrné tomu, co odvedli a jak dlouho pracovali. A právě padesátníci a starší zcela jistě mají v paměti záblesky toho, jak se pracovalo za socialismu, a jak dnes v době plné stresu a tlaku na výkon. Mnozí zdravotně postižení lidé, rodiny s malými dětmi, samoživitelé, ale i zaměstnanci jsou na tom díky stále východním platům a vysokým nákladům mnohem hůř než mnozí starobní důchodci. Zaměstnanci si dokonce musí platit určité procento z platu na nemocenskou. Včetně těch s nejnižším výdělkem a to minimální mzdou.
Průměrný důchod pro rok 2024 činil 20 633 Kč, zatímco minimální mzda v hrubém činila v tomto roce 18 900, což v čistém je nějakých 16 680. Zvláště v menších městech lidé nedosahují ani mediánu hrubé mzdy, který činil ve druhém pololetí roku 2024 38 529 hrubého. Pokud reálné mzdy klesají, nemohou být vysoké ani důchody. Stejně tak, pokud značně poklesne počet lidí v produktivním věku a dětí se bude rodit rok od roku méně a méně. A že právě rodina je základ státu věděli už naši předci a snažili se mít početnější rodinu, aby se o ně na stará kolena měl kdo postarat. Vše začíná především rodině. A tam, kde se matka dokáže postarat o tři děti i víc a ty děti se nedokážou postarat o jednu maminku je něco špatně.
https://dumfinanci.cz/clanky/6863-jak-se-lisi-median-mzdy-prumerna-mzda
https://ceskeduchody.cz>zpravy
film Stážista
